Sobotní odpoledne

Sobotní odpoledne

/ Dáše /

Celý den pršelo až kapky rosy

stékaly po kapradí

a tichounce mizely kdesi v rokytu

A bylo to jako když vločka sněhu

uvízne na řasách

pohybem víčka se utrhne

snese se na tvář a za malou chvíli se ztratí

neznámo kam

 / zůstane po ní jen slza

    ale úplně jiná

    než jsou slzy radosti

    bolesti nebo lásky /

Přesně tak se v podvečer

ztrácejí šeptaná slova

a dříve než se ti podaří

na ně jakkoli zareagovat

s obláčky dechu se rozplynou

do šera

V tu chvíli musí být člověk

velice opatrný

aby sebemenší neopatrností

nezaplašil tyto okamžiky

které bohužel

 / a za to nemůže opravdu nikdo /

nepodléhají věčnosti

a o jejichž opakovatelnosti

si nechá napříště

jen snít