Hymna ztroskotance

Zoufalá bolest sevřela mé srdce,

zkamenělé a ztvrdlé jako kus křemene,

cítím nenávist a svět je tak tvrdý,

dobijí ve mne poslední světlo,

kalí vodu čistého pramene

Stále se pozvedám, den za dnem klopýtám –

hledám lásku, jistotu a čistý cit –

nalézám jen pohrdání, posměch, apatii, zlobu,

cit snad zemřel, nemůže se do srdce vlít

Bloudím sám jako štvanec, nenalézám odpověď,

živím v sobě jen naprostou nedůvěru –

všichni jsou opravdu zlí, vypočítaví? –

kolikrát ještě s tvé bídy se seberu

Kolik mám ještě sil, pokory, snášet křivdy zla,

kolikrát ještě, budu se dívat do tváře podvodu,

kolikrát budu , šeptat sladká vyznání,

kolikrát uměle ladit si, radost a náladu

Toužím Pane po tvé hřejivé náruči,

ale ty mě ještě nevoláš –

máš mě pro své plány, vím co můžeš dát,

vím, že když s pokorou, životu se podřídím,

zvíře zoufalství ve mně brzo doděláš

Kdybych tak poznal ještě více Tvoji blízkosti –

kdybych měl více na rtech tvoje jméno v modlitbách,

snad osudem bych nebyl tolik týrán –

nalézal tě častěji v řevu reklam, nebyl tolik na pochybách