Shořelo nebe na popel šedý

jakoby únor se barvou teď stal

a mezi tebou a mnou tají ledy

říkají oči tvé jen vejdi dál.

A já tě políbím na ruku snad

když k tobě vzápětí překročím práh

ty vezmeš do dlaní doteku pád

zvážit, zda nezůstal za nehty prach.

A pohled ztratí se ve tvém jak vteřiny

které nás míjejí a nejsou čas

jsme sochy ze stínů tesané do hlíny

z proměn jsme tvořeni na chvíli zas.

A pak tě můj jazyk do úst tvých navštíví

jako bys měla je plná svých slov

a oheň tělo tvé pomalu políbí

bodne mne do slabin prstů tvých kov