život nám dává i bere,

to co nám vezme stěží vrací,

existovat mnohdy bolí a strašně mě sere,

jak se nemůžu hnout, když padám do propasti.

někdy mi má duše připomíná ježka v kleci,

kdy ne a ne se dostat ven,

a tak čekám a poutám se na lidi kolem,

s vírou, že mě mohou dostat ven.