Nehodlám nad tím drahně přemejšlet. Prostě POBAVILO&tečka

Loki,

napsat, že na začátku dvacátého století byla nejlepší poezie angažovaná, to je velmi subjektivní názor. Já bych zase třeba mohla napsat, že na počátku dvacátého století byla nejlepší poezie mystická v čele s Otokarem Březinou.

Otázka asi je (když tak louskám i komentáře), co jsou to ty "palčivé" problémy... anebo co je to ta civilnost... Jedno i druhé tu tak trochu máme, i když, co se týče těch problémů, ty jsou ad 1) dost osobního rázu, a tedy spíše "malé"... avšak zároveň jsou jaksi obecné, že se v tom sice můžu poznat (ty trenky budou asi moje!), ale spíš jako člen (ohromného) stáda...  

(na vědomí autorce: Zpětně jsem se ještě dobelhala k interpretační možnosti, že jedna z praček je indiánská, a sice ta, před níž je házeno. Což by potvrzovalo teorii o naznačeném údělu.)

Janina6 - jsem ráda, že sis přečetla víckrát a dala tomu šanci :) 

Radovane díky moc! 

Sílene díky za tvé poznámky! Myslím že rozumím, ač sama trencle nenosím. Ze dřezu jsem vymáčkla i písňový text, upcyklace recyklace. 

Já si ráda přečtu nějaké mladé geniální básníky, kteří zde budou ventilovat své palčivé problémy. Ale teda fakt nevím, proč bychom my starci nemohli ve své poezii ventilovat zase ty svoje. Leda by sestoupil nějaký samozvaný geniální kritik, který má patent na to, co je "skutečné umění"...

Vážně si myslíš, že věk je odpověď na všechno?

Chybíš mi. Tedy ta tvoje část, která bývala vtipná, hravá, inspirující.

Vedle stolního krabicového vína zjevně existuje i stolní, krabicová poezie. 

Jelikož nestojí moc námahy, lze si ji dopřát každý den.

Zbora se ovšem tragicky mýlí, když si myslí, že poezii před nezájmem zachrání nějaká "civilnost" - zachránila by ji schopnost opět reflektovat palčivé problémy dospívající generace, nicméně veršíky do sebe zahleděných starců, kteří odkázali svým dětem toxické smetiště, jaksi za srdce neberou. 

Na začátku dvacátého století byla nejlepší poezie angažovaná. Skutečné umění dnes vzniká v podobách, které jsou pro starce neviditelné. 

Četla jsem je už několikrát, ale dnes mi konečně zazněly... JO! Dobré postřehy a škvírky špehýrky, kudy vidět realitu ostře a přitom překvapivě...

výborné, pro dopovídání vlastní verze, vlastních zkušeností

Báseň a Nit jsou, že by je člověk nechal na pokoji v rozevřeném svazku, u Byla nebyla přemítám si o podstatnosti trenclí. No asi náznak údělu? Bez nich by vyznění bylo možná o vous víc stylově starodámské. I když já... od mládí... samozřejmě také nosívávám pánské trenky. Plátno z Milety a tak. Ozvučnou pointu nelze nezaregistrovat. Kdo plní dřez, je král. 

No, co jsem to chtěla... autorce tu slova odsejpají, že škoda nepsat o jiných tématech. Zužitkovat potenciál na cosi nezapomenutelnějšího všedního prádla a prostoru.

jasně chápu, dřez a řez:-) prostě skvělé

můj šálek *

Báseň aj Nit sú fajné, pekné

Zboro vítej :) A díky... Ráda tě "vidím".

Civilnost v poezii vnímám jako něco, co ji může zachránit před totálním nezájmem budoucích generací*

Zuzulinka - mi se taky plní myčka, ale dřez zní líp! To slovo tak nějak řízne v uchu :)

Luzz - díky :) Snažím se o to! 

... jo tak nějak to v životě chodí... mě se plní i myčka:-)

o monotématiku jde jen do určité míry, omlouvám se, to jsem nenapsala úplně přesně (ostatně jak píšeš, já mám taky pořád tu svou krajinu - a taky si třeba nedovedu představit, že bych ji zaměnila třeba za... právě za ponožy), ale - spíš mi šlo o nějaký širší rámec... zkusit ty "ponožky" uchopit v rámci nějakýho konceptu, koukat se na ně z různých úhlů pohledu a tak... ale nevím, jestli to vysvětluju srozumitelně... už raději mizím. 

Díky moc všem, kdo jste si přečetli :)

Luzz díky za názor. Chápu to tak, že převažující témata mohou časem působit nudně. Ty chodíš na krajinné exkurze, já hledám ponožky. A neřeším, že se slovem pohybuji v podobných motivech. Ono mne to vždycky po čase přejde a nastane jiné "téma". Teď jsem si nedávno všimla, že v mých písních z posledního půl roku se často probouzím uprostřed noci! Spíš mne to ale pobavilo :) Já si z těch písniček časem vyberu jen jednu, která bude nést toto téma. Takže se opravdu nebojím monotématiky :)

ono je to takové hezké, nekonfliktní - ale to je právě potíž; ta přílišná civilnost a každodennost se časem omrzí... upřímně, komu se chce pořád číst o nádobí ve dřezu anebo drobných partnerských nedorozuměních? - jen můj pocit. 

anebo ještě jinak: ty máš cit pro detail, ve slovech dokážeš vyvážit smutek a hravost. a umíš načrtnout melancholickou náladu, ale tak, aby to nebylo příliš sentimentální... no a mně skoro přijde škoda plýtvat tím vším na "poetiku všedního dne".

Tak takové je opravdu je. 

Takové intimní a hezké 

Líbí  /*

Alegna / Štírka - děkuju :)

Druhá a třetí: sedly a ráda jsem si početla

Krásné, přesně k přečtení večer v tichu u lampy ....

Díky Kočkodane :) To moje děcko se to snad nikdy nenaučí... přitom je to jen jeden (!) pohyb navíc!

Trenky nachystané k vyprání, nit nachystaná k přetržení… a ty se nachystej k pousmání, protože ti tvoje dílko pochválím. ;-)

Ellisee - to jsem ráda :)

Aleno rozumím :) Já třeba napsala píseň během smažení řízků! A nebyla to žádná legrační oddychovka, ale tklivá balada! 

Mnozí lidé si při slově BÁSEŇ nejspíš opravdu představí noční stolní lampu, ticho a klid. Já často píšu v tom největším frmolu, když je kolem hluk a plno lidí. Poezie mi umožňuje přehodit výhybku myšlení a myslet, na co chci, třeba v tramvaji během ranní špičky.   Tip.    

Sedly mi dobře do mé současné nálady ...