Slunce se prodírá

pralesem mrakoví,

taková obloha

rázem znachoví,

jak chtělo se mi spát.

Stojí tam altán

s výhledem na město,

od všech domovů

zná jejich heslo,

ale já mu ho nedám.

Okna, jak slunečnice

otočím za sluncem

do něj už nevidí,

stane se vetřelcem,

a přece vlídně stojí.

Slunce se prodírá

okny v přístěnku,

květy se vylouply,

jak hezky je venku.

Jen trochu fouká.