Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

tak zase zajtra, mami...

08. 03. 2023
15
18
356
Autor
8hanka

k príbehom zo života pridávam  i ten môj....

o mesiac a dva dni uplynie sedem rokov od odchodu mamy...mala 93 a pol roka.
Kto povie, že sa dožila krásneho veku, má pravdu len spolovice...posledné dva roky to bolo všetko iné len nie krásne...
najskôr sa vytvorili dekubity na pätách, nebyť skvelej hlavnej sestry, ktorá jej nohy ošetrovala aj v čase  voľna, prišla by o nohy... dva mesiace ležania však urobili svoje.
Mama sa viac nepostavila. Zoslabla, preležala celé dni, ak nerátame posadenie k stolíku za pomoci sestier.
S telom sa menila i psychika, nedivím sa. Stávala sa viac plačlivou, bez stimulujúcich podnetov sa ponárala do spomienok, ktoré nie vždy zodpovedali realite. Spočiatku som ju upozorňovala, že nemá vo všetkom pravdu, najmä ak niekoho neprávom obviňovala, nahnevala sa, ona vie najlepšie, ako to bolo. Odháňala ma, že jej nechcem veriť a tak som to vzdala, i keď ma to bolelo počúvať, chápala som, že sa potrebuje vyrozprávať a nik iný z rodiny nechodil. Aj to ju veľmi trápilo, rozdala, čo mala, už nebolo nič okrem bolesti, nik si na ňu nenašiel čas, nepríšiel na návštevu, nezavolal...
A potom prišiel koniec marca... mamu postihol rozsiahly infarkt. Personál to nepostrehol, nebyť návštevy na izbe pri susednej posteli, ktovie dokedy by ju tak nechali... aby si nevšimli, že niekto nekomunikuje, neje, nepije...prinútila som sestry, aby mamu zobrali k lekárovi a ten ju poslal rovno do nemocnice...prečo neprišli skôr...prognóza bola veľmi zlá. Ošetrujúca lekárka ani nedúfala, že sa mama dožije polnoci.
Dožila sa a dokonca sa začala uzdravovať.
Cestovala som za ňou každý deň, telo sa zotavovalo, psychika zostala rozhodená. Bolelo ma pozerať na jej ruky čierne od infúzií a snažila sa udržať slzy, kým nevyjdem von. Niekedy sme hovorili málo,  držali sa za ruky a usmievali sa na seba.
Doktorka mamu chválila, parametre vyšetrení sa zlepšovali každým dňom, prijali ju 1.apríla v piatok  a už v stredu  povedala, že by ju mohli v piatok prepustiť. Poprosila som ju, nech ju pre istotu nechajú  cez víkend v nemocnici pod dozorom, v pondelok pre mamu prídem.
V sobotu podvečer som jej ako každý deň pri odchode z dverí zakývala - tak zase zajtra, mami...
hlávka so striebornými vlasmi na vankúši s červenými šípovými ružami, ruka kývajúca na rozlúčku...
V nedeľu bola posteľ prázdna. Utekala som za sestrami, kam mamu preložili, vedeli predsa, že v pondelok odchádza domov...
zomrela.
Prečo teraz?
Priznávam, bolo veľa dní, kedy som sa modlila k tomu hore, nech ju radšej zoberie k sebe, ako ju nechať donekonečna trápiť v bolestiach. V modlitbe som prosila i za možnosť byť pri mame, keď bude odchádzať, aby nebola sama...nesplnilo sa...
Maminým najväčším prianím bolo ku koncu života "neobľahnúť"...  nesplnilo sa jej...zvyknutá celý život  na záhradu, varenie, pečenie, zostala imobilná.
Bude to sedem rokov a vo mne stále nepríjemný pocit, že som neurobila všetko. Ale neviem, čo som mala inak...
Mama sa ku mne vracia v živých snoch, väčšinou v našej kuchyni,  jej kráľovstve, ja iba pomocná sila pri čistení, strúhaní, mletí...sny sú príjemné, na chvíľu som s ňou zase doma, po prebudení dlho doznieva naše stretnutie...len  už nepoviem - tak zase zajtra, mami...

 


18 názorů

Oskar Koblížek
před 8 měsíci
Dát tip Benetka, 8hanka

Pozorovat stáří bývá často hodně bolestné, zvlášť u osob blízkých. Proleženiny, změna psychiky, odmítání stravy, či nechuť komunikace. Pracoval jsem v „důchoďáku“ a tak to znám a i když to byli cizí lidé, přece si k nim často člověk našel cestu a stali se z nás osůbky hondě blízké. Jejich odchod (často hodně náhlý) byl pak pro nás dosti traumatizující. Jak kdysi někdo napsal: „Stáří je prostě sviňa!“ Hezky jsi to napsala. Vím, je to hodně smutné téma a jistě ti u psaní i slzička ukápla.



Benetka
12. 03. 2023
Dát tip Gora, 8hanka

Urobila si všetko. Bodka.

A já jen doufám že umřu (relativně) mladý abych se vyhnul podobným věcem o kterých píšeš. I když - jak už jsem mnohokrát připomenul ta zlatá slova:

VĚCI CO NECHCEŠ AŤ SE STANOU TY SE STEJNĚ STANOU.

 


Abakus
10. 03. 2023
Dát tip

A najdojemnejší náznak rozlúčky sa  stal mojej starej mame /po operácii - lekár/ : "Tak čo pani Nováková, požili ste si na tomto svete dostatočne dlho?"

V tom je zahrnuté všetko. Aj to, že dialýza bola v tom čase iba pre ľudí pod 45.


8hanka
09. 03. 2023
Dát tip

Vsetkym dakujem za precitanie, mile slova, vlastnu skusenost...vazim si to a prajem co najmenej bolesti a strát


Čudla
09. 03. 2023
Dát tip 8hanka

Mě maminka odešla v roce 2000 ve věku 75 let. Dodnes to nepřebolelo. Jsem moc rád, že jsem se s ní stihl rozloučit. Mluvil jsem s ní 1,5 hodiny před tím, než odešla.  /*


blacksabbath
09. 03. 2023
Dát tip 8hanka

smutné napsání...ale..udělala jsi tak, jak jsi mohla nejlépe a tohle pro ni bylo určitě hodně moc...."držali sa za ruky a usmievali sa na seba." aaa tohle zase pro tebe.... "sny sú príjemné, na chvíľu som s ňou zase doma, po prebudení dlho doznieva naše stretnutie"


8hanka
09. 03. 2023
Dát tip Alegna

Abakus, iba mama ...brat zomrel v 54, otec v 74...ani na jednu smrť sa pripraviť nedá, tvrdo zasiahne, aj keď s ňou "rátať" musíme...

z exmanželovej strany sa všetci svokrovi súrodenci dožili veku nad 90, do posledných chvíľ boli aktívni, užili si dlhý život naplno...skutočne požehnaný...


Abakus
09. 03. 2023
Dát tip 8hanka

Nik z mojich predkov sa  nedožil takéhoto požehnaného veku. A na "prípravy" na ich odchod väčšinou nebol čas.

 


8hanka
09. 03. 2023
Dát tip Benetka

Maruška....je....


Evženie Brambůrková
09. 03. 2023
Dát tip 8hanka, blacksabbath, Alegna

Je to tak podobné dchodu mé mámy, až mě to dojalo. Taky se ptám sebe, zda jsem pro ni udělala dost. Všichni mi říkají, že ano, ale nikdo z nás za ní kvůli kovidu nemohl a zemřela sama. A to je hrozné.


Kočkodan
09. 03. 2023
Dát tip 8hanka

Muj komentář je jen dání tipu u Maru.


Diana
09. 03. 2023
Dát tip 8hanka

Co dodat...


Květoň Zahájský
09. 03. 2023
Dát tip 8hanka, Alegna

Smutné psaní, ale osvobozující. Člověk se s těmi smutnými situacemi v životě ani jinak vypořádat nemůže, než že je bude s někým sdílet. A s těmi radostnými nakonec taky. 


Jamardi
09. 03. 2023
Dát tip 8hanka, Alegna

Je to příběh ze života. Znala jsem paní, které se toto stalo při covidu. Uzdravila se z něho a už měla jít z nemocnice domů a pak náhled zemřela. Též byla vysokého věku.


revírník
09. 03. 2023
Dát tip

*


Alegna
08. 03. 2023
Dát tip 8hanka

Vidím to jako dievča, líp bych to nenapsala ....


dievča z lesa
08. 03. 2023
Dát tip Alegna, Gora, 8hanka, Kočkodan

otázky zvyknú prichádzať, keď je nám smutno ... netreba ich brať celkom vážne ... tvoje sny sú pokojné a milé***


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru