Pouštní písek se nám ztrací.
Jako kladný postoj k práci.
Však jsou tu ještě jiné vlivy.
A tak člověk dělá chyby.

Dříve se to smělo.
Být vožralej jak dělo.
A nikdo si nevšímal.
Jak se kdekdo zašíval.

No mysleli jsme, že to zvládnem.
Po nocích se toulat s báglem.
A na konci dne či směny.
Provokovat v lidech změny.

Čím to, že se každý stará.
Pod tlakem však jenom pára.
Že jednou příjde doba.
A zmizí všechna zloba.

Ruce plné mozolů.
Potom rychle nahoru.
V klidu přečkat století.
V mnohakerém objetí.

Do žil s novou nadějí.
Podotýkám raději.
Netřeba se zouvat.
V životě se musí smlouvat.

Tak jak šly dny po sobě.
Jako já  v první osobě.
Naznačil jsem cestu.
Dnes převlíkám vestu.

Je toho mnnho na duši.
Každý sobě přísluší.
Na otázku spěchá věta.
Blíží se snad konec světa?

Jsme jiní ve svém bdění.
Za nemravnost odsouzeni.
A v každé maličkosti.
Trocha té hořkosti.

Pravda někdy stačí.
Špatně, když bota tlačí.
Hůře může býti vždycky.
Toť závěr logický.