Theo,

hřbitovní kráska figuruje taky v mém "Sonetu Rainerovi".  Námět mrtvé mladé ženy byl v devatenáctém století velmi oblíbený nejen v malířství ale taky v poezii a snad nejvíc se v něm vyžíval Edgar Allan Poe, kterému v mladém věku umřela matka - herečka.  Dnešní doba si, bohužel, na takto morbidní estetiku moc nepotrpí.

Rhodesie,

jsem ráda, že mi mí čtenáři rozumí.

Všechny skvělý, jednička LUXUSNÍ!

javavio,

myslela jsem, že hřbitovy už tak nějak "neletí", ale ne - "Hřbitovní kvítí" kvete pořád.

Rado,

neznámí vojíni se stanou symbolem a proto se na jejich hroby kladou věnce celá desetiletí...  Vlastně je výhodou, že tam dole leží jen voják, který bojoval na "té správné straně".    Horší ale je, když se přepíšou učebnice dějepisu.

Ahoj ...po delší době..Pěkné haiku ... a ještě se k nim vrátím.. každá má svou atmosféru

Neznámý vojín

náhrobek bezejména

k zapomenutí

Theo,

někdy zmizí fotky z náhrobků, někdy les pozře celý hřbitov a jindy mají nezvěstní hrob bůhvíkde, nebo možná ani žádný hrob nemají. Poslední stopy mého nezvěstného pradědečka končí v Rumunsku. Dokonce se mi o něm i zdávalo a chtěla jsem ho tam jet hledat...

Aleno a kromě zloděje tam dělaly bodel i děcka. A fakt ji nikdy nikdo neublížil. Ani můj odporný spolužák Kyselý. Byl to taky porcelánový ovál momochodem.

Theo,

ten tvůj zážitek s krásnou mrtvou dámou je velmi zajímavý. Možná měl zloděj přecejen cit pro estetetiku. Já si pamatuji spíš na takové ty porcelánové ovály, na kterých byli muži s voskovaným knírem.

Všechny super! U nás byly německé náhrobky dlouho součástí hřbitova, vzadu u zdi, zarůstaly tak jak to popisuješ. A na jednom byla fotografie mladé ženy. Jako jediná zůstala neodlepená, nikdo ji neukradnul, narozdíl od všech ostatních. Hodně jsem nad tím jako dítě přemýšlela, proč zůstala jen tahle dáma v bílých šatech se stojáčkem u krku. Že by i zloděj ctil její nadpozemskou krásu?  Prostě jedna z mnoha záhad dětství v sudetech :)

blackie,

každý kočkodan se jistě cítí v (pra)lese jako doma.

snakeu,

hřbitovy jsou mé oblíbené téma i co se haiku týče. Jak by taky ne? Jsem bývalá dekadentka. Haiku ze hřbitova mám plný sešit, ale nevím, jestli je tady mám zveřejňovat. Neodhadnu dopředu, co se čtenářům bude líbit. Myslela jsem, že zabodují kérky, ale byl to mylný předpoklad. Pár ukázek "hřbitovních" haiku:

Už se vyhřívá

na věncích od podzimu

první babočka!

Dnes vládne měsíc!

I zlatý kříž na kapli

pokryl stříbřenkou

Úplňkový mráz -

Nehybné stíny křížů

přimrzly ke zdi

Noc prasklých váz!

Převržené všesvatky

svírá pěst z ledu 

Poe,

tak to vypadalo kdysi v devadesátkách. Jestli dnes jezdí potomci sudetských Němců kácet les mezi náhrobky, to nevím.

Markel,

německé hřbitovy v pohraničí vypadaly v devadesátých letech tak, jak je zobrazují má haiku. Jak vypadají dnes, nevím, už tam nejezdím.

Hezky si s Kočkodanem motujete:-)))))

Tohle je moc pěkné:

Německý hřbitov -

Maria und Hans bloudí

českým pralesem

Zvláštní, děkuji 

zajímavé * jímavé

Ukryt za bedlou

kňour číhá na houbaře

to bude tanec!

Od hříbku k hříbku

se blíží z opačných stran

houbař a kanec.

Zdá se, že se vzájemně (nebiologicky) oplodňujeme. ;-)

Rozkecal se moc

to by člověk vyrostl

moc řečný týpek

Zvuky varovné

teď jsem v lese na prášky

kanec – dost hustý

Kočkodane,

tvé haiku mě inspirovalo ještě k improvizaci, kterou ti hned posílám:

Hříbky na hrobě!

Rychle sbírám do tašky.

Mrtví odpustí.

Kočko,

když jsme u těch hříbků, posílám jedno haiku, které mám nachytané na později:

Skvělý úlovek

Pročekal jsem noc.

Pod posedem vyrostl

do rána hříbek.

Pomníček v lese

houbař stojí, rozjímá

hřiby počkají