Láska má je vzdálená,

až kdesi v nekonečnu ona dlí,

čím vice jsem od ní odloučen,

tím vice v mém srdci plamen plá.

Proč Amor mi lásku dal,

když o ní teď marně sním?

Proč zradu svou na mně vykonal,

tak krutou a zákeřnou?

Až v nitru mém propuká žal.

Proč Amor mi lásku dal?

Proč obdařil mne citem,

když ke štěstí mne nepřivedl?

Já omámen jsem láskou dál

a duše má v beznaději tone.

Hořkost se pomalu jako duch

do mne vkrádá a srdce vadne,

chřadne, strádá.....

Ve zmrtvýchvstání já nevěřím,

na konci tunelu světlo se neukrývá.