Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Podnájemníci

19. 03. 2023
24
36
696
Autor
Gora

Předchozí díl:

Podnájemníci

Rozklepal se. Vrátil se na postel a hmátl po mobilu.

MONIKO NĚKDO TU CHODÍ, ZAVOLEJ HNED BYTNÉ, ABY SEM PŘIŠLA. JÁ NEMÁM KREDIT.

Na druhé straně velkého domu o několika bytech zazvonil telefon.

 

Ludmila ještě nespala.

„No, prosím,“ ozvala se vzhledem k noční hodině do mobilu poněkud rozmrzele. „Kdo volá?“

„Monika, Tiborovo ségra. Prosim vás, jděte se k němu někdo podívat. Napsal mi, že tam slyší nějaký kroky, strašpytel. On to má občas od smrti babičky, co na něj z rakve zamrkala… A omlouvám se, že jsem vás takhle pozdě vyrušila!“

„Nevadí, jsem ještě vzhůru. Jdu tam, i když je dům dávno zamknutý a venkovní brána taky.“

Oblékla župan a vzala si baterku. Hlasitě zaklepala na dveře kuchyňky. Tibor seděl v triku a kraťasech u svého pokoje, a když rozsvítila, jeho jindy snědá tvář měla sinalý odstín.

„Vvy mi tady chodíte!“ vyhrknul na bytnou.

„Ano, teď jsem přišla. Podívej, na chodbě je zamčeno,“ vzala za kliku venkovních dveří.

Jak se zdálo, vůbec ho to neuklidnilo.

„Já vás ale sslyšel!“

„Kdy?“

„Ppřed chvílí! A taky minule, jak jste říkala ppanu Musilovi, že strašně smrdím já i moje pprádlo a brzy mě vyrazíte!“ Vstal, rozhazoval rukama a zvyšoval hlas. Nevěřícně se na něj podívala.

„Prosím tě, to jsem v životě neřekla! Naopak, hezky to u tebe voní. I teď.“

Celý se třásl. V řeči zadrhával jako pokaždé, když se rozčílil anebo rychle chtěl něco povědět.

„Uklidni se, Tibore a běž si lehnout. Tvoje sestra k nám volala, měla o tebe starost - tak ať jí můžu poslat zprávu, že je vše v pořádku.“

 

Pamatovala, když k nim před lety přišel. V sobotu brzy ráno někdo zvonil jak šílenec. Tehdy se vytočila tak, že na to snad nezapomene. Rozčíleně vzbudila manžela, že mu přišel pracant Pepa Sivák ne v devět, ale v sedm hodin. Přivedl ještě další tři brigádníky. Nahrnuli se kolem stolu v kuchyni, a zatímco muž se rychle oblékal do monterek, Sivák sebevědomě rozkládal:

„To je hezký ránko, paní Musilová. Tak jsme tady. Už jsem nemohl dospat. Tohle jsou moji kluci, Peťa, Pepa a Tibor. Přinesl jsem je všechny, abychom pohnuli s tím vaším tarasem!“

Přinesl? Měla co dělat, aby při představě, že starej nese na zádech tři dospělé syny z jednoho konce města na druhý, nevyprskla smíchy…

Zapřemítala, co narychlo pro tolik lidí uvařit k obědu a že paní Siváková má dnes doma veget, zbavila se chlapů na celý den.

Tibor byl drobný, brýlatý hoch. Z otce měl viditelný respekt a nevysoukal ze sebe jediné slovo bez zakoktání. Právě ho pustili z jedné pražské polepšovny, jak jen tak mimochodem vypadlo ze starého. Pracovat vůbec neuměl a v poledne byl tak zničený, že se nenápadně vytratil a odešel domů.

Druhý den přišel s monoklem a od té doby už z práce neutekl.

 

Teď stál se zaťatými pěstmi proti své bytné a jí připadalo, že se řídí heslem: nejlepší obrana je útok. Že by se to naučil tehdy v polepšovně? Nebo v Červeném Dvoře, kde pobýval před dvěma roky?

„Podívej, jdu si lehnout. Nikdo se dovnitř dostat nemůže, něco se ti asi zdálo. A já nemám důvod tě tady v noci strašit! Dobrou noc.“

„Jjá vvás ale sslyšel, jjak jste se hhádali…“

„Omyl, my se s manželem nehádáme. Určitě ne tak, aby to bylo slyšet přes celý dům!“

„Pppřenáššely to tty trtrubky!“

„Jaký trubky?“

„Ttoopení přece! Když k nim dám hhlavu, sslyším vás…“

Zakroutila hlavou. Na nesmysly neuměla odpovědět. Asi mu přeskočilo! 

Manžel spal jako dudek a bylo to nejlepší, co mohl udělat.

Tibor si do papírku zabalil tabák s příměsí trávy, nastříhané nůžkami z manikúry. Ruce se mu doposud třásly. Otevřel okénko a vystrčil hlavu ven. Díval se na nasvícenou kapli na protějším kopci a pokuřoval. V pokoji to bylo zakázané. Tálo a jezem na řece se valila voda z Lipna...

Vlažná žebra topení měl na břiše. Teplý tělo a hlava ve vánku noci mu dělaly dobře. 

Dokouřil, zavřel a nasadil sluchátka. Natáhnul se na postel a přes hlavu dal deku. Pro jistotu.

Nechtěl už slyšet žádný kroky ani strašidelný zvuky.

Konečně i Tibor usnul.

 


36 názorů

Gora
před 11 měsíci
Dát tip

Děkuji moc.


Andreina
před 11 měsíci
Dát tip

Pokud měl Tibor sluchové halušky, mohl být důvod různý a lze nad tím pouze spekulovat. Ale nikdy bych se mu nesmála, vím, co jsou halucinace, a jak dokážou s člověkem zamávat. 

Dobře napsané.


Gora
před rokem
Dát tip

Určitě, a děkuji...


Chaz
před rokem
Dát tip

Krásně napínavé! Těším se na pokračování, pokud bude :-)


Gora
před rokem
Dát tip

Díky! I za tvou zkušenost s radiátory:-)


J

o, já jsem cca rok  bydlel (v Brně) v paneláku, a tam jsem zjistil, co všechno může být slyšet díky radiátorům :) (ale zřetelné hovory to nebyly :) ) 


Gora
21. 03. 2023
Dát tip

Evži, díky, snad...


Chudák kluk, má toho dost za sebou a snad bude jednou lépe.


Gora
20. 03. 2023
Dát tip

ivi, díky:-)


Gora
20. 03. 2023
Dát tip

Markel, děkuji!


Píšeš zajímavě....vyplouvá spousta otázek, ale určitě je pochytáš v dalších dílech....těším se


Markel
20. 03. 2023
Dát tip

pokračování :_)) *


Gora
20. 03. 2023
Dát tip

Květoni, ano, možností je víc. Díky.


Gora
20. 03. 2023
Dát tip

Jarmilo, díky. Otec Tibora v minulém režimu musel pracovat, a tento návyk si přenesl i do jiné doby... zatímco jeho děti...


Jsem napjatý, co se z toho vyvine. Trubky radiátoru skvěle přenášejí vibrace, způsobené poklepem, ale hlasy by přenášely spíš prázdné roury. 


Jamardi
19. 03. 2023
Dát tip

Příběh Tibora je zajímavý. Uvažuji nad tím, jak je možné, že syn pracovitého otce ke kterému má respekt, skončí v polepšovně. Čekám též, jak se to vyvine s trubkama a slyšením vzdálené hádky.


Gora
19. 03. 2023
Dát tip

Díky ti!


Čudla
19. 03. 2023
Dát tip

Čtivé /*


Gora
19. 03. 2023
Dát tip

Janino, viz předchozí odpověď... brigádníci chodívali hlavně o víkendech. Dělalo se u nás v podstatě denně... a někdy i teď.


Janina6
19. 03. 2023
Dát tip

Jo, jen na okraj... docela mě pobavilo, že někdo v 7 tvrdě spí a je překvapený, že ho někdo otravuje tak "brzy ráno". V tomto směru jsem asi měla vždycky "tvrdý režim"... u nás se vstàvalo kvůli dojíždění do školy běžně v šest, a táta do práce někdy i ve 4 ráno...


Gora
19. 03. 2023
Dát tip

Asi jsi postřeh smazala, ale je to trefné... ten den byla totiž sobota... a když se v pátek popije pivo, ráno by se spalo. Dopíšu, dík.


Gora
19. 03. 2023
Dát tip

Janino, potěšilo!


Gora
19. 03. 2023
Dát tip

Karle, dík moc.


Gora
19. 03. 2023
Dát tip

Díky, Nami...


Gora
19. 03. 2023
Dát tip

Usmívám se, díky, vtipálku Luboši!


Gora
19. 03. 2023
Dát tip

Děkuju, Jani, i já se těším na další pokračování /až je budu psát/.


Gora
19. 03. 2023
Dát tip

Alegno, uvidíme... a děkuju, že čteš.


Janina6
19. 03. 2023
Dát tip

Čím dál zajímavější. Že by měl Tibor halucinace? Nebo slyší ty zvuky skrz trubky odjinud, z jiného bytu? Každopádně se to výborně čte, popisuješ všechno poutavě i s "nahlédnutím" do nitra postav... Těším se na další část.


K3
19. 03. 2023
Dát tip

Temná nálada, co bude dál?


Nami 99
19. 03. 2023
Dát tip

Moc hezké čtení.


Kočkodan
19. 03. 2023
Dát tip

Tibor nebyl masochista, takže si asi nepustil Kroky Františka Janečka. (mrk)


vesuvanka
19. 03. 2023
Dát tip

Irenko, i mně se dobře četlo a těším se na pokračování :-))), TIP


Alegna
19. 03. 2023
Dát tip

Tak Tibor má dost pohnutý život. Ty zvuky byly halucinace, nebo skutečné? Třeba se dozvím v dalších dílech. Dobře se četlo.


Gora
19. 03. 2023
Dát tip

Díky, Di, je to pokračování, odkaz jsem teď dala do prologu. 


Diana
19. 03. 2023
Dát tip

Moc pěkně se četlo *


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru