Marod

Není to pražádná lahoda

octnout se ve stavu maroda,

namísto chlapa jsem tvoreček

zesláblý z kašle a horeček.

 

Opustit pokoj mám zákazy

(rodina bojí se nákazy),

neskrývám náladu při nule

dnes je to horší, než minule.

 

Ten, kdo to nezažil, jen těžko docení

postel a pyžamo bez známek zpocení;

absenci bolesti, která se projíždí

střídavě sem a tam od hlavy do hýždí.

 

Není to pražádná lahoda

uzná snad většina národa;

ačkoliv míval jsem pochyby

příznaky nemoci odejít mohly by.

 

Oddělen od světa, dětí a od ženy

skučím tu bolestí do klubka stočený

s toužebným pohledem upřeným ke dveřím 

modlím se otčenáš, přestože nevěřím.

 

V hlavě mě bodají dýky a meče

po těle povodeň potu mi teče.

K snídani tablety, k večeři chemie

snad proto, že srdce občas mi nebije.

 

Není to pražádná lahoda

když bacil zdraví ti nahlodá;

změní to pořadí hodnot a priorit

nesmíš-li do baru či jinam mimo byt.

 

Asi mi pomalu na maják šplouchá

přijdu si vybitý, slabý jak moucha.

Čelisti cvakají, celý se klepu,

v žilách jen nejisté náznaky tepu.

 

Ač nejspíš nezvrátí zcela skon

chroupám tu brufen a celaskon;

pomoci osudu alespoň ždibíček

překonat nejhorší rýmičku z rýmiček.

---