Dnů je dosti ale času málo

A strachu více než by se zdálo.

Učit se máme

Leč v myšlenkách vidíme,

že nemáme právo ,

aby se na vše na nás smálo,

když si sedáme

tam, kde se jen lajdáme.

Blouznění umu si s námi jen hrálo

A volalo povzbudivě: \"Skálo,

Spolu se nebojíme,

neklidu se zbavíme

a to, co nás štvalo,

přec ještě nedozrálo.\"

Ale my jen prostí lidé jsme

A velmi dobře cítíme,

Že matura-to, co do teď spalo,

Velký strach v nás probudilo.

Tak sešity a knihy otvíráme,

Poblouznění daleko do tmy posíláme,

Neb svědomí se pohnulo,

Když do tváře jí pohlédlo.

Tak do papírů civíme

A mozky zaváříme,

Aby se to povedlo

A pět se pak hodně mohl

Tak se konečně proberme

A něco, kruci, dělejme.