Svítání

*************krásná

chutnivina jedlá, laskominy burcující *

proč k tomu nemůžu písnout komentář???

***

moc kráásnááá!!! tip

eh, jsem mimo...:-)

ano *

*

dyž ty tvý věcičky jsou takový chutný až chutnivý na voko i na patro... asociační zkratky tohohle typu mi sedí*

Je to prostě... prostě tip.

slinosbíhající chutniviny tvejch asociačních zkratek mi sednou jak oliva na špičku jazyka...*

A mně to přišlo čerstvě ranní:-) Líbí se mi to:-) Můj upřímný t*

mně to hezky jiskří, takže taky printím :-) t v

snad ještě mne v tom srdíčku nosíš a v sobě ...

Možná mám dnes jen zapšklou náladu... ;o) ??? Ale... Roztichlo se mi do kapek mi nedává žádnu asociaci (mlhu ani smog a kouř lokálů nevnímám jako kapky...) Vlna ranních jehňátek se mi zdá sice príma, ale ne zde, básnička mne (v mých představách a vybavených souvislostech) hodila do unavené ztichlé místnosti ranního baru či klubu po „tahu“. Tedy naducané (vlnaté, chundelaté, kučeravé...) mráčky beránky nevidím. Jen samodruhou mlhu> spojenou z kouře a ranního oparu... Tedy tři poslední řádky ANO...

---

Promiň, můžeš-li... Zlá |||-_-||| Pet.

Veltlín Zelený.

Pod poklopem marně kopem... textíček byl nepochopen! Do slov nebyl vtělený pro mne Zelen Velený... Unikl mi v mlze sud vnímání snad ztrácím pud? :o) Šílená ░▒▓-_-▓▒░ Petula

Člověče, Petulo, my na sebe dneska fakt nemáme štěstí:)))) Nesouhlasím!:c)) (Tak jako vždycky, velmi v dobrém:)) ) Roztichnout se do kapek vnímám jako neologický protiklad k "rozkřiknout se", čili (vyjdeme-li z původního významu) rozptýlit ticho... Musím říct, že jakkoliv mi ta slova úplně nejlíp nezní, musím převelice ocenit naprosto dokonalou metaforu, už proto, že neotřelou (a, pěkně prosím, to je v oblasti "mlha-déšť" velmi složité:) ). Navíc je v ní nádherné napětí, protože ticho kapek je tichem-netichem; + se ještě připojuje další možný okruh významů z "rozstříknout se do kapek" (díky tomu "mi"), no prostě, NO PROSTĚ...! Úctu autorce přikládám, růžovou mašlí převázanou:) Pěkný den:)

Díky.

Tyhle Elyanniny vinařské poetinky jsou moc zajímavé a tato se mi velmi líbí, od prvních slov cítím chuť vína na patře Samotný verš - roztichlo se mi do kapek, že život stoupá zlatou mlhou - chápu - jako nalezení radosti života v tichém doušku bílého vína, v tom zlatavém okamžiku prvního doušku vinaře. Spíše mi unika poslední verš, protože nevím, co znamená být "samodruhý". Obecně.

Carodej: Samodruhá... ještě kohosi druhého, než sebe, v sobě nosí... Díky. Petulo, asi takhle: ...Opíjím se, když ve chvíli, kdy i ptáci umlkají, došlo mi, že sluneční světlo, které vychází zpoza obzoru, je skutečně svítáním. Na nebi se narodila jehňata mračných beránkům a ovečkám, já zatím zjišťuji, že víno, které piji, je svěží, chutná trochu lipově a voní mandlemi, nadto mě ještě natolik povznáší, jak už to u alkoholu bývá, až se mi zdá, že stoupám. Slunce už se neskrývá za obzorem, ale pouze za cárem mlhy... Lyrika slouží k popsání nálady, pocitu, který se ovšem tímto tak trošku vytratil... Rivka: Jak vidíš, je to trošku jinak. Ale každý si nachází svoje. Svůj význam básničky ti nenutím. Nikomu.

Aha, díky:) Jinak mne drásá barva té básně, musel jsem si ji dát do bloku, abych ji mohl přečíst, což asi není dobře.

Ono je tam obojí... (tedy alespoň tak já to...) a právě ta metamorfóza dělá sladko na jazyku:)

Car: No jo... ale představ si nebe téhle barvy a do toho zlatou slunce...

Ely - no ano, ale pak bys musela mít zlatý podklad, a ne bílý:)

Car: Naopak. Musela bych mít modrý podklad a zlaté písmo. Uf, to by byl teprve děs.... :o)

Príma *