pod svícnem je tma

" Paní doktorko, je zde paní Jarůšková, " ozvala se ode dveří čekárny sestra a hned pacientku pozvala dál, protože už bylo půl druhé a navíc se zdálo, že bude objasněna záhada, kam v jedenáct hodin zmizela.

Vešla osmdesátiletá akademická malířka z Jevíčka , oblečená podle módy padesátých let, lehce se opírala o hůl, už od dveří  zářila širokým upřímným úsměvem a děkovala, že byla ještě očekávána.

Posadila se se svým vysvětlením na židli, takže v ordinaci už seděli všichni.

" Já vám, paní doktorko, tak přidělávám starost, to mě mrzí, vy jste tak hodná,nezlobte se....ale na mě vám v tý čekárně naráz padla taková deprese....kolem seděly samý tlustý báby, že jsem já mezi nima byla hubená ! a já vám začala přemejšlet, jestli se ty tlustý ženský vejdou po smrti do normální rakve nebo jestli existujou taky nějaký nadměrný velikosti, kam by se poskládaly... a to mě vám tak vzalo, že jsem si musela zajít na kafíčko. Sedla jsem si u bufíku do křesílka a tam jsem, s prominutím, usnula.... Představte si, že si tam té mojí mrtvoly nikdo nevšimnul ! ......"