Kapky

kap

kap

kap

kapka mi zvolna stéká

do klína

jak divoká řeka

v láhvi od vína vře povstání

kapek

já křičím ze spaní

když slyším i přes dva páry klapek

kap

kap

kap

kapky mi lehce skáčou do dlaní

svítání přichází tak měkce

tisícihlavá vodní příšera

se rozpustila do šera

jen ta saň ve mně

rozpustit se nechce

a křičí

a škrábe

a kouše

a v rouše bílé paní

šeptá mi bez ustání

kap

kap

kap

kapky mé krve

zmrzlé ve sněhu

- křídla labutí -

uzavřen v nehnutí

odpočívám na břehu té řeky

bez konce

a tichounce

sluncem rozpálen

kapu

kap

kap

kap

...