Duše na prodej

 Coural jsem se ulicí už trochu k ránu

a říkal jsem si teda chlape, máš zas ránu

Ve výloze od bazáru já něco tušil

měli tady za pár šupů lidskou duši

Seděla tam tiše ve tmě pohled prázdný

rozedraná, bolavá a barvu sazí

Jak dlouho asi může duše takhle přežít?

Lidem už se dneska vážně nedá věřit

Tak jsem rozbil výlohu a za ruku jí vzal

do těch prázdných očí se přitom díval

Pak vzpomněl jsem si na sebe jak i já kdysi

jsem za laciný štěstí prodal svou duši

Javor co se celou dobu na mý kroky díval

mával listy ve větru a souhlasně kýval

Sedli jsme si na schody studený a mokrý

a byli jak dva andělé co křídla jim zmokly

Pak kouknul jsem se na duši a ona se smála

Řekla mi víš človíčku já už se vážně bála

že už tě nikdy neuvidím, že prodals mě navždy

Já pochopil, že já jsem ten, kdo tuhle duši ztratil

Pane Bože, všechny ty dny jako bych nežil 

tak jsem jí vzal za ruku a zase si věřil

přijal jsem jí zpátky v těle a bylo nám krásně

já měl jsem zase skvělej pocit a chtěl skládat básně...