Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Humlovo prokletí I.

23. 06. 2002
1
0
1809
Autor
Seregil

Něco na pokračování...

 

Ležel v písku a vychutnával sluneční paprsky. Těžký meč a kožená zbroj ležely stranou. Přemýšlel o posledních událostech. Udělal jsem to dobře. V magii nejsem sice tak zběhlý, ale otvírání zámků mi jde. Kdyby jen ten pitomec Kwaghlir zajistil včas ty poslední dveře, nemusel jsem použít násilí. S Kwaghlirem už pracovat nebudu, stejně už to nejde, ráno ho našli podříznutého ve stokách. Ale kořist stála za to. Muž se usmál a sáhl do vaku, který ležel kousek od něho. Vyňal zlatý náramek zdobený rubíny po obvodu. Za ten dostanu na jihu dost slušné peníze. Hlavou se mu honily sumy tak dlouho, až usnul. Probudil se leknutím. „Vstávej!“ zazněl úsečný rozkaz. Muž vyskočil na nohy. Před ním stál vysoký člověk v plátěném oblečení. Opíral se o dlouhou hůl. Sakra, Druid, prolétlo ospalci hlavou. „Co si žádáš, ctihodný?“ „Obleč se a následuj mě, Rybane.“ Zřejmě mistr svého řemesla, pomyslel si oslovený. Ryban byl středně vysoký člověk s pronikavýma tmavýma očima v pohledném obličeji, který lemovaly dlouhé kaštanově hnědé vlasy. Rychle si posbíral svou výstroj. Druid ho chvilku sledoval a pak mu naznačil, ať ho následuje. Co po mě může chtít, ptal se Ryban v duchu sám sebe. Druid však nepromluvil jediné slovo. Přešli pláž a vnořili se do malého lesíka. Putovali celý den a k večeru se Druid zastavil. Na malé mýtince rozsypal byliny ze svého váčku. Rozdělal oheň a začal se modlit. Ryban si sednul na okraj mýtiny a ostražitě sledoval okolí. Všiml si několika stínů, které se začaly stahovat k mýtině. Zvedl se a tasil meč. „Co to k sakru …“ uklouzlo mu, když se stíny objevily na mýtině. Byli to další Druidové. Mlčky se zdravili a Rybana si nevšímali. Druid, který ho tam přivedl je oslovil. „Přátelé. Svolal jsem vás, protože si to vyžádala nutnost situace. Zde přítomný Ryban vám zodpoví všechny otázky týkající se Humlova prokletí. V Rybanovi hrklo. Humlovo prokletí. Myslel si, že už zapomněl. Najednou se mu vybavil celý příběh, který se k tomu vázal.

Ryban tehdy začínal jako dobrodruh, ztratil oba rodiče a musel se protloukat, jak to šlo. Jednou se k němu připojil trpaslík Kwaghlir a hazardní hráč známý po celém městě hobit Smítek. Společně se vydali na základě mapy, kterou Smítek vyhrál na jednom dobrodruhovi, hledat poklad krále Humla. Ryban si vybavil tu spoustu pastí a nemrtvých, které museli zdolat. Odměnou jim bylo žezlo krále Humla. Jenže celá věc měla háček, o kterém se dozvěděl až půl roku poté, co žezlo výhodně prodali. Na Humlově žezle spočívalo mocné prokletí – ten, kdo se ho dotkne a není šlechtic, do roka zemře. Ryban měl čisté svědomí, protože se žezla nedotkl. Kwaghlir pak po poslední akci byl nalezen mrtev ve stokách. A ani Smítek nedopadl dobře. Jednou dostal punc falešného hráče, bylo to vážné obvinění, které se ukázalo jako nepravdivé, protože Smítek nikdy nepodváděl, jenže to už bylo pozdě, jeden z hráčů Smítka ubil k smrti. A od nalezení Humlova žezla uplynul právě rok. To vše si vybavil a také řekl Druidům.

„Proč to zajímá právě vás, ctihodní,“ obrátil se pak na shromáždění. „Na severu se hnula neznámá síla, která chce zničit Thierrské království a Hermaros.“ „A čím jsem já ve vaší hře?“ „Ty jsi nositel žezla, povedeš armády obou království proti té síle,“ oslovil ho Druid, který ho sem přivedl. Rybanovi klesla čelist. „Nejsem šlechtic,“ vyrazil ze sebe po hodně dlouhé chvíli, kdy se nutil ke klidu. „A to je právě to, co ti má být odhaleno. Tví rodiče pocházejí z Hermarosu a byli v blízkém svazku s rodem nynějšího vladyky a krále. Rybanovi se přitom zatmělo před očima. „Proč zrovna já?“ „Ovládáš magii, meč a jsi zručný zloděj – jsi vyvolený.“ Ryban zavrtěl hlavou. „A co když nebudu chtít?“ „Pak obě země padnou.“

 

Káne, jak moc je to vážné, abys poslal tohoto zlodějíčka do tak silné pozice? Ethel, je to velmi vážné. Háthan se zhmotnil v Severních horách a z pohřebišť sbírá mrtvé ke své válce – chce mi zasadit ránu. Chce mi vyrvat v tomto světě to nejmilejší, co mám. Máš na mysli smrtelníky? Ano. Proto musí malý vést velké. Má málo zkušeností. Já vím, ale on to dožene. Má mou důvěru. Dobrá tedy.

 

 


hurvinek
29. 10. 2002
Dát tip
pekne doufam ze dalsi pokracovani bude lepsi a lepsi

Pompejus
28. 06. 2002
Dát tip
Umíš dobře vypravovat a taky máš vyváženou přímou řeč. Myslím, že na pokračování se můžu těšit. jen se mi zdá, že poslední dobou je to kolem předruidované a přehobitované. Ale třeba se mi to jen zdá.

Jeanne
25. 06. 2002
Dát tip
hezké, překvapuješ mě, bude pokračování ? T

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru