Bláznovství

Za chladné noci
na lavičce před
prázdným domem
polykám slané slzy,
které jako ohnivé blesky
padají na mé ruce.
Zakrývám si jimi oči
a pokouším se nevidět
ten svět plný nenávisti
a zrady!

Sedím na vlakovém nádraží
v noci opuštěném.
Klepu se zimou.
Okolo rozsvícených lampiček
naděje létají malé mušky.
Sedím a tiše si přemítám
minulost,
která se mně ta úzce dotýká.
Chvilka nerozhodnosti,
nevědomosti či bláznovství
mně donutila zůstat
tam do příjezdu vlaku.
Odejít či zůstat?

Teď sedím a nejím
kyselé a žluté citróny,
ale polykám slanou vodu
z mých slz, které ty
jsi neměl vidět.

Zůstala jsem, ale pak
jsem opět odešla do
noci, do tmy...