Pády, návraty a samoty IV.

Asi jenom dnes,

a možná ještě zítra,

Tvými polibky sycen,

něhou orosená jitra,

jak chvějící země jícen,

nebudu sám.

Až setřu pláč z Tvých tváří,

a poznám, že měl jsem Tě rád,

a slunce, jež vlasy Tvé,

stříbří svou září,

dá pocítit mi bolest a hlad,

odejdu a budu tak strašně sám,

na rtech s chutí Tvých řas,

a stovky let budu z toho žít,

beze smutku a beze krás…..

s příchutí Tvého dechu, víno budu pít……..