Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Poloviční kopačky

01. 07. 2002
25
1
6530
Autor
Danny

Ráno jsem se probudil o pět minut později. Snídani? No jo, dyť jsem včera nenakoupil, vzpomněl jsem si. Tady v Jedničce mám už dost málo peněz, protože jsem koupil satelit.

 

Cesta do práce se trochu protáhla, autobus mi ujel a další mě jel až za deset minut. "Neznáme se z Dvojky?" uslyšel jsem za sebou náhle mužský hlas. Otočil jsem se. Toho chlapa jsem nikdy předtím neviděl. "Ve Dvojce mám černý vlasy" prohodil jen tak mimochodem. "No jo... Zdenále, jsi to ty? " "Jasně, Pavle. Ve Dvojce jsme spolu chodili do školy." "A proč v Jedničce ne." "Tady v Jedničce vyhrál otec konkurs na ředitele v Tower City, takže jsme se tam odstěhovali. Z Dvojky tu znám celkem dost lidí, takže jsem se byl podívat jak na tom jsou." Povídali jsme si celou cestu busem.

 

Hned jak jsem se posadil k pracovnímu stolu došla mi SMS od Martiny, že se mnou chce něco důležitýho probrat. Poslední dobou byly ve vztahu nějaký problémy... Napsal jsem ať se staví. Šéf mi trochu vyčinil za pozdní příchod, ale bylo to v pohodě.

 

Kolem konce pracovní doby došlo k požáru v jedné z továren za které ručíme, takže jsem v práci musel zůstat až do noci a vyřizovat. Martině jsem napsal že se sejdeme ve Dvojce.

Rozložil jsem si v kanceláři lehátko a usnul jako nemluvně.

 

Probudil jsem se. Dvojka. V ledničce bylo spoustu jídla, takže jsem si udělal dobrou snídani. Je zbytečný abych kupoval satelit v obou časovejch rovinách, sice v každý dávají něco trochu jinýho, ale takhle aspoň ušetřím. Cestou ve výtahu jsem potkal Petra. Rád jsem si s ním pokecal. Petr v Jedničce není, zemřel při autohavárii. Ve Dvojce ten den vůbec nesedl za volant - má teď divnej život, jen v jedný lajně, ale aspoň něco.

 

Tentokrát jsem si pospíšil a ten autobus stihnul. Pohodička.

Moc práce tentokrát nebylo, protože požár nevznikl. Martině jsem připomněl ať se staví.

 

Domů jsem se vrátil celkem brzo odpoledne, už na mě čekala.

Pak jsme se bavili dlouho, rozebírali pro a proti - nakonec mi dala poloviční kopačky. V Jedničce se rozejdem a tady zkusíme zůstat spolu.

 

 


1 názor

Draha
13. 04. 2021
Dát tip

Protože patřím do dost starší generace, ze začátku jsem byla z toho trochu zmatená. Nějak mám pomalý chápání. Ale fakt dobrý.

 


evalota47
09. 05. 2005
Dát tip
poloviční kopačky,a ještě by se mi líbilo kdybych aspoň vc jednom světě nemusela být vdova - příjemná představa.............. típek

Norek
16. 07. 2002
Dát tip
řekl bych, že je to velmi dobře napsané a zřejmě i originélní TIP

Nuitík
06. 07. 2002
Dát tip
hele, tak ve dvojce spolu chodíme....hmmm....asi jsem ve dvojce umřela nebo co :o)) teda, zaujímavé počtení... je fakt, že tenhle tip Ti dávám spíš za nápad, protože obsah je založený na stálem hupsání z roviny do roviny, ale zaslouženě :o)

Deltex
05. 07. 2002
Dát tip
Danny... nemám výhrady. *!

MM
05. 07. 2002
Dát tip
dobré, ale stejně bych se stavěl za myšlenku, že pakliže připustíme něco podobného, tak se světy za velmi krátkou dobu posunou natolik, že budou neuvěřitelně odlišné ;) ale nápad je to pěkný, a teorie "polovičních kopaček" je úžasná pointa, která mi stojí i za případné teoretické trhliny! super! *!*

Danny
05. 07. 2002
Dát tip
MM: v povídce jsem to už nerozváděl, ale tohle mě samozř. napadlo taky a vymyslel jsem řešení: jednou za určitou dobu (25 let?) Dvojka zmizí a je nahrazena identickou kopií Jedničky a následuje novej "rozjezd"

Print
02. 07. 2002
Dát tip
**!!!

Kami
02. 07. 2002
Dát tip
Proč jenom dvě? Proč ne víc? :o))) Mě láká, myšlénka více životů... to bych v tom měla teprve ten správný bordel... (*)

Bacil
02. 07. 2002
Dát tip
*

Spvrivs
02. 07. 2002
Dát tip
Toxman: "Mechanismus přechodu mezi dimenzema..."? Já spíš logicky (de)dukuju, že nemůže jít o přechod, ale o paralelní životy, protože v absolutním čase se nemůžeš pohybovat (něco jiného je druhý a třetí časový rozměr - relativní čas - kde se můžeš přesouvat mezi nekonečně mnoho dobama a variantama vývoje). Takže nejde o courání. "Moje" druhé já je já, ale odlišnou kombinací DNA taťky a mamči má černy vlasy - tak to vidim. Rozhodně je to zajímavá myšlenka. *! :-)))

Toxman
02. 07. 2002
Dát tip
Spvrivs: Plně souhlasím... právě proto říkám "časoprostorová dimenze". Jenže tu je ten zmíněný háček v naší realitě (připustíme-li, že existují i jiné :) takový přechod z jednoho rozměru do jiného není (zatím :) možný. A kdyby byl, tak je nepravděpodobné, že by ten druhý svět po prvních pár okamžicích existence neskončil úplně jinak než "naše realita" (takže bych se sám se "sebou" ani s druhým Tebou nejspíše nepotkal). Ale i kdyby ano, Dannymu jeho druhé já záhadně z povídky zmizelo (a o smrti ani jiné tragedii, třeba stěhování :) tam řeč nebyla). Jen poukazuji na to, že existují-li dvě Martiny, proč neexistují dva Dannové. A jestli existují (a já to špatně pochopil), proč se jim ve spánku záhadně přelévá vědomí z postavy v jedné dimenzi do dimenze druhé (ano poznámka o nekonečnu dimenzí je na místě... proč zrovna mezi těmi dvěma a ne mezi jinýma ???).

Spvrivs
02. 07. 2002
Dát tip
Toxman: Já myslím, že to chápeš špatně. (podle mě) Je jenom jeden Danny a jedna Martina, akorát se pohybují ve dvou paralelních světech (to je základní stavební kámen Dannyho fantazie v tomto případě). Situaci nemůžeme srovnávat s realitou, kde plně žijeme jenom v jedné dimenzi. Postavy v Dannyho povídce mají jedno vědomí, ale dva světy, ve kterých se může stát to samé nebo taky něco úplně jiného než v tom druhém. Jediný problém vidím v otázce, jestli by bylo možné duševně zvládnout takové rozdvojení skutečnosti (výhodu mají snad akorát schizofrenici). ;-)

Danny
02. 07. 2002
Dát tip
Spv, Toxman: je to přesně tak jak říkal Spvrivs, jde o jiný vesmír, ve kterém má čas i velmi omezený druhý rozměr, takže lidé žijí ve dvou časových rovinách: jedničce a dvojce. Toxmane, dvě těla hlavní postavy (hlavní postava povídky není Danny, i když ji tak můžete zjednodušeně nazývat) existují, všimni si, že hrdina usne v práci na lehátku a ve Dvojce se probudí doma (to je jasně vidět z toho, že znovu jede autobusem do práce)

Armand
02. 07. 2002
Dát tip
skvěle :)) ! *

Kombajn
02. 07. 2002
Dát tip
to je dobre, to je opravdu dobre :) *!!!!!!!!!!!!!!!!

Toxman
02. 07. 2002
Dát tip
Danny: Vícerozměrný čas beru. Že jsou oba "prostory" od sebe "jaksi záhadně" odděleny/propojeny, nic proti. Ale pak, kdyby všichni "lidé" žili odděleně zároveň v obou rovinách, by to znamenalo, že i přesto sdílejí se svým protějškem v komplementárním čase část svého vědomí (lhostejno jestli jako celek a střídají se vždy v časových úsecích, či jej neustále sdílí) a patrně jejich fyzická těla do opačné "časové poloroviny" :-) stejně nemohou vstoupit (anebo běžně nevstupují :). Což by byla vskutku dost neotřelá myšlenka. Jenže v tom je možná ten háček, protože pak by to nejspíš mělo být jasně deklárováno v hlavičce, aby nebyl kompilátor... ehm čtenář uveden v omyl :o). Navíc bych pro psaní podobných povídek a hříček s časem už raději používal multithreading :o))

gd
01. 07. 2002
Dát tip
Bezva. Hezkej nápad.

Albireo
01. 07. 2002
Dát tip
Líbí a tipuju.

Amanda
01. 07. 2002
Dát tip
Zvlastni urcite originalni...

Krel
01. 07. 2002
Dát tip
jj...dobré..

MCMLIII
01. 07. 2002
Dát tip
napadité :-))

Trochu mi to připomíná mlj styl hraní The Sims. Ve starší záloze ("Jednička") žije děsně asociální rodina ve složení matka, otec, syn a dcera, leč matka při vaření jídla uhoří - nemá požární alarm; v novější záloze ("Dvojka") neuhoří, protože žádnej sporák nemá, všichni žerou jenom chipsy a jsou dost vzteklí, protože se nemůžou pořádně najíst. Taky už kvůli tomu synek, kterej v "Jedničce" normálně funguje, akorát že propadá ve škole, odešel do vojenský školy, čímž opustil hru. Tip. :o)

Zly
01. 07. 2002
Dát tip
Pokud je to alespoň trochu původní, tak Tip*

Carodej
01. 07. 2002
Dát tip
!!!!!!!*

Toxman
01. 07. 2002
Dát tip
Je to zajímavé, ale má to logické trhliny. Zaprvé mechanismus přechodu mezi dimenzema (říkejme jim časoprostorové dimenze) je velmi nedůvěryhodý (aspoň mi se to ve spánku běžně nestává :). Zadruhé také "já" (myšleno Danny :) musím asi v jedné dimenzi chybět, protože jinak bych se takhle nemohl mezi časoprostory courat a vydávat se za nějaké úplně cízí své druhé já. :-)))

Helča
01. 07. 2002
Dát tip
:-) * a co ve trojce a ve čtyřce ... ne to bych se svou sklerózou nezvládla

ikarka
01. 07. 2002
Dát tip
* :-))...poloviční kopačky...

Polárka
01. 07. 2002
Dát tip
Ještě že máš tu dvojku...:-)))*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru