Sluníčko se ztratilo

Mé srdce dnes vyzvání jako hlučný zvon,

a ví že dokáže ho utišit jen nějaký ON,

který by zakopl o moji tesknou tvář,

a rozjasnil by v mých očích lásky zář.

Ani nevíš chlapečku, jak se mi stýská po lásce,

poslední dobou se snad denně rozpouštím v otázce

je mých 35 let už jen lásky odepsaný důchod?

Už se musím držet jen stojatých nehybných vod?

Jsem věrná, věčně čekající,žiju tak dlouho bez lásky,

šťastně vdaná? Navždy opuštěná, už ne bez vrásky..

Dnes opravdu to na mně všechno padá,

mnohým zdám se stále hezká,mladá,

žiju jak princezna za otřesnou mříží

nedoufám,že láska mi ještě cestu zkříží.

Potkat Tě chtěla bych a dlouze se dívat,

aspoň jednu noc dorána se líbat,

usnout Ti v náručí a nemuset se ptát,

na to,jestli aspoň trochu máš mně rád.

Nemám sílu hledat, nemám sílu snít,

mám sílu už jen kvůli dětem dál žít,

jsem vdaná za jednoho panovačného pána,

kterého o lásku musím prosit,krvácí v srdci rána.