Snad vyznání

Život jsem si krátil

A hledal svůj koníček,

Avšak nit myšlenky jsem ztratil.

A nevím, jak naplnit ten pohár,

Ten pohár, co jen malý je hrníček.

……

Začal jsem jen bezcílně životem bloudit,

Hledaje stopu třeba i popelky střevíček.

…….

Hledání pak přineslo mi odpovědi.

Svědomí mé podřeklo se při zpovědi

Ve věci, kterou všichni okolo již vědí,

Že jen pro tebe schovávám

Tu nejčistší formu lásky,

Že ze spánku volávám

Já naděje se nevzdávám

I když u nohou mam krásky,

V tvé ano, když se usměješ

S pohledem upřímným a vřelým….

Ano. Jen ty mne naplňuješ…..

Jen pro tebe chci být skvělým

Přítelem, na kterého v osamění vzpomeneš.

…….

Chci, abych s tebou mohl plnit ten života hrníček.

Já sám se chci pokusit, aby tvůj byl

Jako demižón sladkého moku.

Tak dej mi signál, nějaké znamení do začátku.

Nestačí mi jen záblesk v oku.