Polovina

svléká si svůj starý šat

myšlenka mne ke hříchu svádí

a i v ní cítit je cosi hadí.

Potom v noci

kdy usínám až k ránu

rád poslouchám cvrčka

nebo jen tak zvon od františkánů.

A opět chápu se stejným údivem,

že jsem tu a někam kráčím.

Škoda že to není jako úder kladivem

co probudí a neomráčí.

Ač doba je to složitá

já však ani teď

nehodím flintu do žita.

Je to sázka do loterie

sázíš sám sebe

a odevzdaně doufáš

že naděje snad ještě žije.