Smrt krásné Židovky - rozbor díla

Třu liščím ohonem o ebonitovou tyč - vzrušuji se (vzpomínkami).

myslím na ni - na svou lásku.

Saturnské slunce zářivé mě zasáhlo do jazyka - tady se mluví o vzniku lásky. Slunce ve vzdálenosti Saturnu září tak nádherně, až to bere za srdce - "krása jejího zjevu mě uchvátila", a to tak, že "jsem byl vzrušen všemi smysly" (jazyk je velmi citlivý).

S tím souvisí i další dva verše - upřesňuji, že chuť doteku (jazyka) byla sladká, tudíž vznikl velice kladný vztah k oné osobě. Byla tak intenzivní, že "jsem zatoužil vychutnávat ji navěky" - proto se neutíká.

Až naplní se růženec - až přijde čas (až jej odříkáme).

Spadnu do bezedné jámy - udělám něco, co se nedá vrátit zpět:

Na stožár navleču prstenec - vezmu si ji (navleču prsten na prst, symbolicky je to ovšem ještě povýšeno připodobněním k věšení vlajky na stožár na zahradě svého domu, což ještě upřesňuje akt na založení rodiny).

Obrostu hvězdičkami - budeme mít děti. Použití výrazu "hvězdičky" (i "prstenec") má návaznost na předchozí, "kosmickou" sloku.

Budoucí čas je v této sloce použit proto, že to teprve mělo nastat.

Tu divoký pes zakvílel - ("Sieg Heil!").

Přesypaly se hory - Nastolený pořádek ve světě byl rozbit, Wehrmacht se přehnal Evropou.

Krvavým zrakem kyklop zřel tát topoly - kyklop = velmoci, krvavým okem - dostali na frak, tát topoly - rychlý pád Francie (a dalších velkých světových států).

Z hvězd se přesouváme na zem, aby více vynikla změna atmosféry ze šťastné na hrozivou; je zde i spojitost s tradičním schematem "nahoře-dole" chápání dobrého a zlého.

Pátá sloka symbolizuje holocaust - svážení "podlidí" do koncentračních táborů, kde panují nelidské podmínky a systematickou likvidaci daných etnik v dobyté oblasti, kde byly staré společenské vazby spřetrhány. Modravá barva kvítků má symbolizovat židovský národ (barva Davidovy hvězdy na izraelské vlajce), větry Titánu (saturnova měsíce) krutost a zároveň také prostředek likvidace (dominantním prvkem na Titanu je metan).

Přestřihl krkavec stříbrný drát - nacistická bestie násilím přerušila mladý život. Následující verš je o tom samém - milovaná osoba přestala dýchat.

Však budu zas Siria objímat - jednou se zase sejdeme, abychom spočinuli ve věčném objetí - na věčnosti. Do hvězdné sféry se vracíme také proto, že zároveň budeme prožívat nesmírnou, věčnou radost a neskonalé štěstí.

V den, kdy přeteču časem - kdy nádoba mého života bude naplněna časem, který jako voda do ní neustále proudí, to bude den smrti; pak začne "voda-čas" přetékat a svlažovat vnější plochu nádoby, to znamená že již budu čas vnímat plně a v celé jeho rozloze a nebudu mu podléhat (protože už se nebude měnit plocha nádoby, kterou bude zasahovat, jinými slovy řečeno - budu stejně jako B_h mimo čas, tzn. věčný /nesmrtelná duše/).