Myšlenky u pomníku

Posvátná nymfa starověku

tyčí se nad pustou krajinou

a statečnost odvážných reků

dokazují pomníky -

zemřeli naší vinou.

Vinou války našich duší

našich duší, srdcí, těl

jejich srdce  -

ty se však už nikdy nerozbuší

jejich duch však

jako by nad námi bděl.

My žijem dál, žijem naše životy

které jim už se nenavrátí

ale jistotu mám - zemřou všichni!!

Jako teď já, jako on, jako ty...