Humin II - SPPO

Společnost pro planetární osidlování (SPPO) Planeta Země, třetí planeta v pořadí od Slunce. Jediná je modrého zbarvení, ale již dlouho není jedinou osídlenou planetou v tomto planetárním systému. Píše se rok 2083, Země má opět svojí přírodní rovnováhu, její životní prostředí je pevně řízeno lidmi. Jednotlivé národnosti jsou již dlouho sjednoceny v jeden velký celek. Měsíc je obydlen, Mars je obydlen, na příhodných planetách a asteroidech jsou rozmístěny těžební kolonie. Na oběžné dráze Země jsou velké vesmírné stanice, které zajišťují spojení Země s vesmírem. Zde se uskutečňují veškeré obchody s koloniemi na jiných planetách. Především o rostliny vyrostlé na Marsu je velký zájem, ale i o nové minerály a některé rudy, výměnou pak Země poskytuje velké množství svých luxusních výrobků. Obchod, věda, technika a rozšiřování po Sluneční soustavě, to je největším artiklem dnešního lidstva. Za to všechno celé lidstvo vděčí jedné společnosti, která ke konci dvacátého století ekonomicky sjednotila celou Zemi, vynalezla nové zdroje energie a stala se jediným, kdo na počátku jednadvacátého století mohl provozovat kosmické lety. Tato společnost už dávno zanikla, moc nad planetou vrátila již lidem, kteří se chtěli o ni starat, a v jejím duchu vznikla nová mnohem silnější společnost. Její název byl výstižný, "skutečně to znamenalo ""Společnost Pro Planetární Osidlování"", ale" všichni ji znaly pod zkratkou SPPO. SPPO až do dneska řídí veškeré dění mimo planetu Zemi, veškerou dopravu kosmickými loděmi, nové osidlování a řežbu na asteroidech a planetách, všechny kolonie byli řízeny do té doby, dokud si nevybudovaly vlastní samosprávu a pak se staly samostatnými. Ovšem i jim pak mohla poskytnou dopravu kosmickými loděmi jen SPPO. SPPO ovládá všechny kosmické lodě, jejich stavbu a modernizaci provádí v obrovských docích na oběžných drahách planet, největší je pak přímo na oběžné dráze Měsíce. Na Měsíci je také speciální kolonie jen pro tuto společnost. Zde sídlí, odsud a pomocí svých úřadů rozmístěných všude po koloniích včetně Země pak řídí veškeré dění ve vesmíru. Právě zde a na Zemi sídlí Vědecký ústav pro rozvoj meziplanetárních letů. Ono se totiž ukázalo, že převratný vynález magnetogravitického pohonu vesmírných lodí není až tak převratný. Uskutečnit let mezi planetou je jedna věc a let mezi planetárním systémem druhá. Ukázalo se totiž, že je let s tímto pohonem k jiným hvězdám prakticky nemožný. Magnetogravitický pohon funguje na principu přeměny magnetické energie v gravitační pole. Obrovské množství elektrické energie prochází magnetickými usměrňovači ve kterých se ohromná magnetická energie chová jako gravitační pole. To se potom usměrní a zaměří se na určitý předmět, třeba na planetu, a potom se přitahuje nebo odpuzuje. Ovšem problém je v tom, že zaměření musí být velice přesné, a výkon tohoto pohonu nestačí k překonání rychlosti světla. Navíc zaměřený předmět musí být větší nejméně dvacetkrát gravitičnější než je sama loď, jinak se zaměřený předmět začne odchylovat od své dráhy. Dosah těchto lodí je pak omezen jen na tento planetární systém, není možné s tímto pohonem cestovat do jiných planetárních systémů a proto se hledá pohon, který by to dovedl. Opravdový vesmírný pohon, který překoná hranice našeho planetárního systému. Hledá se nový pohon, který je založen na teorii hyperskoku, který by skočil od konce planetárního systému k začátku druhého, pak už by bylo jednoduché se gravitonovým pohonem přiblížit k jakémukoliv tělesu v novém planetárním systému. Tomu směřuje veškerý planetární výzkum, snad úspěšně, nevím. Humin seděl ve svém oblíbeném křesle na terase svého domu a pozoroval večerní oblohu. Jak rychle slunko zapadalo, tak rychle se objevovali hvězdy. Byl krásný letní den, obloha bez jediného obláčku, bezvětří a letní horko rychle střídal příjemný chládek přicházející noci. Měl tyto večerní výhledy na nebe velice rád, protože jediný pohled na hvězdy mu připomínaly, co všechno se stalo přispěním jeho osobnosti. A co více ho potěšovalo, že ho nikdo neznal. Protože to udělal tak, aby všechny činy patřili lidstvu a lidstvo si jich vážilo a chránilo je a nezneužívalo. O to se však staral Humin, to se však nesmělo lidstvo dozvědět a také se to lidstvo nikdy nedozví o to už bylo postaráno. Jen několik důvěrných osob o tom vědělo. Ale ty byly do celého projektu zasvěceny a věnovali mu celý život. Přemítal hodně o těch časech kdy poprvé vkročil vlastně vyrobenou lodí do nekonečného prostoru vesmíru. Jeho představy však byly naplněny také zklamáním, protože si myslel že otevřel cestu ke hvězdám. Otevřel cestu pouze k planetám, které obíhají kolem slunce, ale k dalším hvězdám se s touto lodí nemohl dostat, nebylo to možné. Ale on se nevzdával, nikdy se nevzdával. Naděje v něm umírala vždy poslední. Shromáždil proto mnoho vědců, aby pracovaly na novém pohonném systému, který by umožnil cestu, ke hvězdám. Už osmdesát let se snaží o vynalezení hypermotoru. Vynalezli zatím všechno možné, co slouží ku prospěchu lidstvu, ale prototyp hypermotoru není možno sestrojit. Nové typy elektráren, nové metody, jak zúrodnit vyprahlou půdu Marsu, zdokonalili meziplanetární létání, přišly na nové kvalitnější slitiny kovů pro pláště vesmírných lodí, na nové převratné ochranné energetické štíty, které chrání před asteroidy. Nové rostliny pro výrobu potravin, nové prostředky jak prodloužit život, jak předcházet nemocím, jejich výzkum pohltil veškeré obory, které tehdejším lidé z konce dvacátého století znaly, objevily se i nové obory. Před několika lety přišel jeho tým vědců na to jak teoreticky cestovat prostorem. Nyní se snaží tuto teorii dostat do praktických rozměrů. Tato teorie se motala okolo propustnosti hmoty, kdy se ví, že hmota dovede propustit pevnou část skrze ní. Například, že jehla propadne úzkým proužkem kovu aniž by v kovu byl nějaký otvor. Tvrdí se pak, že hmota záhadně oslabuje své molekulární vazby, ale je zde také tvrzení, že při existenci hmoty v prostoru se vyskytuje i antihmota v neprostoru (hyperprostoru). O existenci antihmoty se už dávno ví a je na AM reakci založena veškerá výroba energie v celém planetárním systému. O hyperprostoru se zatím nic neví. Ovšem, když existuje více antihmoty u hmoty, která je těžší a má více protonů, je antihmota závislá na hmotě v reálném prostoru. I antihmota musí někde existovat, takže prostor který obsahuje antihmotu musí být antiprostor. Čili prostor, který reálně neexistuje. Není nikde a je všude, takže vstup do tohoto prostoru je možný kdekoliv a vynořit se z něho je možné na jakémkoliv místě. Ovšem předpokládá se, že otevřít hyperprostor je možné pouze s pomocí velikého množství energie a cestovat tímto prostorem pak ještě mnohem větší množství energie. Na tom všem pracoval tvrdě jeho tým, vlastně celé lidstvo přispívalo. Vždyť na reakci hmoty a antihmoty v prostoru bylo již závislé celé lidstvo. Jeho přemýšlení o hyperprostoru a o hvězdách mu přerušila modrá obrazovka terminálu, která se vysunula z desky stolu. Starší nevýrazná osoba v oblečení obyčejné přírodní šedivé barvy, která okupovala křeslo pod noční oblohou plnou hvězd, měla již šedivé vlasy. Bylo vidět na jeho vráskách, jak se na něm projevil zub času. Ovšem on ještě kypěl hodně životní energií, protože se obratně přesunul i s křeslem k nedalekému stolečku s obrazovkou. Obrazovka blikla jak se jí dotknul zvrásněnou rukou a na ní se objevil obraz nějakého muže. " ""Co se děje?""" " ""Pane, promiňte že Vás ruším, ale projekt se zdařil, máme metodu" jak otevřít hyperprostor. Vědcům na měsíční základně se podařilo otevřít hyperprostor. Pokus skončil před minutkou s předpokládanými "výsledky.""" " ""Skvělé, báječné. Za jak dlouho bude hotov první prototyp" "hypermotoru.""" " ""Odhaduji to na šest měsíců. Hypermotor se vejde zatím jen do" střední velikosti hvězdných lodí nebo do větších. Na miniaturizaci "zatím musíme počkat. Je to až příliš velké zařízení.""" " "" Stanovte datum prvního zkušebního letu.""" " "" Rada mi hlásí, že první loď s počítačovým systémem KLAMATH" pro řízení hypermotoru a s posledními verzemi všech vnitřních přístrojů bude připravena k prvnímu letu 23. 12. 2083 přímo z vesmírné "stanice A1 z orbitu Měsíce.""" " "" Nádherné. Děkuji Ti za příjemnou zprávu, dobrou noc.""" " "" Dobrou noc, Pane.""" Obrazovka zhasla a zasunula se do stolku. Humin se zvedl a zamířil ke stěně svého obydlí. Vešel do příbytku a stěny se rázem rozzářili, ne však moc intenzivním světlem, spíše aby bylo v místnosti pološero jak to měl rád. Místnost byla skromná a vkusně vyzdobena flórou všech druhů. Skromnost byla vidět jen na první pohled, protože veškeré technické vymoženosti byly důmyslně skryty. Humin přistoupil k pultu který se zdál prázdný a nezajímavý. Něco řekl, protože se ihned začal pult proměňovat v počítačový terminál. Na toto dokonalé skrytí všech technických vymožeností si velice potrpěl. Z vrchu pultu vyjela tentokráte zelená obrazovka a před ní se objevila klávesnice. Deska pultu se rozzářila do pološera a okolní stěny pohasly. Z přední strany pultu vyjelo křeslo tak, že s pultu se najednou stal stolek překypující pohodlím s nejmodernějším počítačovým terminálem, který kdy byl vynalezen v poslední době. Zřejmě počítačový systém Klamath. Jen co se proces přeměny ukončil usedl k monitoru do křesla, položil ruce na klávesnici a jeho prsty začaly po ní přejíždět, zřejmě něco psal důležitého, protože většinu svých normálních záznamů vedl vždycky slovně. Dnes to byla výjimka. V místnosti se začala linou nádherná uklidňující muzika. Dlouhou dobu strávil nad tímto počítačovým terminálem, ale jak to bylo dlouho to ho nezajímalo. Jediné co ho zajímalo byla klávesnice a obrazovka před ním, kterou úpěnlivě sledoval. Jen co zprávu dopsal, či co to bylo za psaní, připravil ji k odeslání. Počítačový terminál ji zašifroval a odeslal ji přes satelit někam do hloubi vesmíru směrem k Měsíci. Nikdo se ničeho nevšiml, ale zprávu někdo přijmout musel, ale zdánlivě nic nedělo. Je 23. 12. 2083. Vesmírná stanice A1 na oběžné dráze Měsíce. Ohromná kovová vrata se otvírají. Za nimi není nic vidět. Po krátkém čase se objevuje špička nové vesmírné lodi s hypermotorovým pohonem, která je připravena provést zkušební let, a následně i první hyperskok v historii lidstva. Tuto událost sleduje celé lidstvo, především však vědci z SPPO na vesmírné stanici A1. Mezi nimi je i Humin, který má ovšem nějaké starosti, protože se necítí ve své kůži. Něco cítí, že se stane špatného, něco se však stane i dobrého, protože svoje pocity důkladně skrývá a jeho oči sledují monitory, na kterých je vidět start nové lodi. " ""Zapnut systém Klamath, všechny systémy funkční."" hlásil Huminův" "terminál. ""Dejte prosím pokyn ke startu prvního programu, který navede" "loď na počáteční pozici skoku.""" " ""Souhlasím se startem. Start."" ohlásil Humin na obrazovku." Loď byly zatím vytlačena z hangáru do prostoru mimo gravitační systém planety. Na palubě nebyla lidská posádka, sídlil zde pouze počítač, který řídil veškeré vnitřní přípravy ke startu. Testování systémů, zapínaní štítů, obsluha motorů, atd. Po odsouhlasení startu Klamath zapnul gravitické motory a odstartoval. Lehce namodralý spodek lodě indikoval činnost gravitického pohonu. Loď se velmi rychle začala pohybovat směrem od Slunce. Cesta na konec planetárního systému, tam kde přestávali fungovat gravitické motory trvala necelých dvacetčtyři hodin. Tam Klamath zastavil loď, první sekvence byla dokončena. Nyní bylo připraveno všechno k prvnímu hyperskoku v historii lidstva. Vědci ještě jednou přecházeli všechny systémy hypermotorů, vše však bylo v pořádku, tak dobrou práci odvedli. Humin proto dal svolení k zahájení hyperskoku. Vše se sledovalo na obrazovkách. Klamath začal shromažďovat energii ve speciálních zařízeních přesně podle programu. Tuto energii pak začal přesměrovávat do gravitických usměrňovačů, které tvořili základ hypermotoru. Gravitační vlna se však nepřeváděla na gravitační, ale hypermotor ji přetvářel na hyperpole. Toto hyperpole se pak usměrňovalo a znovu se zesilovalo elektrickou energií. Takto upravené hyperpole pak hypermotor začal vysílat před příď lodi a rozšiřoval ji velice rychle. Před celou přídí, tam kde se tato hyperenergie vysílala, se objevovala modrá záře, nebyla moc intenzivní, něco jako gravitický efekt. Tím vznikala brána do hyperprostoru. Vše probíhalo velice rychle. Otvor se rozšířil na celou loď. Gravitický pohon se znovu zapnul a posunul loď k otvoru. Jak se loď dotkla přídí otvoru, vycuclo jí to skoro celou. Nastal obrovský výbuch. Loď se přeměnila ve světlo a teplo. Hyperprostor se uzavřel. Celý proces otevření hyperprostoru a následný výbuch byl tak rychlí, že ho mohli sledovat jen přístroje. Ve skutečnosti Humin i ostatní lidé slyšeli jen odpočítávání startu, a po odpočítání, kdy Klamath nastartoval hypermotory už jen viděli výbuch, který ohromil veškeré lidi, kteří tento pokus sledovali. Až po důkladné analýze záznamů se skutečně potvrdilo, že se hyperprostor dokázalo skutečně otevřít. Po nějaké době. " ""Pane projekt hypermotor skutečně selhal, není možné tuto" "technologii zatím vyrobit.""" " ""Nedál se nic dělat, musíme ve výzkumu pokračovat.""" " ""Pane musím vás zklamat, hyperprostorový skok se nedá použít." Nejsme nikdy schopni to uskutečnit, posílám vám detailní materiály "pokusu.""" Na obrazovce se Huminovi objevila zpráva, kterou si přečetl. " ""Takže skutečně jak se předpokládalo, nemůžeme toho nikdy" "dosáhnout.""" " ""Ano pane v tomhle Vás musím zklamat. Ovšem díky tomuto pokusu" možná přijdeme na jiné věci. Již nyní mohu říci, že sledujeme nový hypervlnový efekt, který může sloužit ke komunikaci. Ještě je však brzy, ale někteří vědci tady na stanici už na tom pracují. Brzy budeme mít komunikaci, která bude využívat hyperprostorových vln, a tím bude "doba přenosu zprávy téměř okamžitá.""" " ""Alespoň něco, ale cestování za hranice sluneční soustavy" "potřebujeme nutněji.""" " ""Jistě pane, my se nevzdáme."" "

---