Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 466 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Babičky... a můj včerejší den
datum / id23.08.2002 / 59715Vytisknout |
autorBacil
kategorieÚvahyDalší dílo autora
zobrazeno3516x
počet tipů16
v oblíbených0x
do výběru zařadilhermit,
zařazeno do klubůKlub věčně mladých starců a stařen,
Prolog
Je to úvaha a zároveň je to popis skutečnosti... povídka to rozhodně není... tak jsem to dal mezi Úvahy, abych se z toho váhání neuváhal...
Babičky... a můj včerejší den

Můj včerejší den začal poměrně hekticky. Po obvyklých ranních úkonech jsem se odebral do práce, převlékl se do bílého, začal prohlížet Petriho misky a diktovat laborantce, které mikroby na nich vidím a co se s nimi má udělat, ve spěchu shodil ze stoličky bednu s miskami již prohlédnutými, při uklízení té spouště trpně vyslechl přednášku jaknasviňuseobjevivšího šéfa o tom, jak je lepší skládat misky rovnoměrně do rohů bedny, aby se nepřevážila, dokončil odečítání, převlékl se zpátky do obleku a pospíchal na zastávku tramvaje, abych stihl - pohřeb... Nervózně jsem mrkl na jízdní řád a zděsil se, že tramvaji to trvá celých devět minut, než dojede ke krematoriu... a pak jsem se zděsil svého vlastního černého humoru, když jsem si uvědomil, co mě napadlo: It is a long way to cemetery...

 

Paní Müllerová byla sousedka, bydlící šikmo pod námi, o rok mladší než moje brněnská babička zvaná babička a stejně stará jako moje valašskomeziříčská babička zvaná babinka. Chodila k nám skoro denně a s babičkou (i s babinkou, když byla zrovna u nás) popíjely kávu a griotku a probíraly rodinné trable a bolesti (a že si jich všechny užily až až), nebo zase pro změnu recepty na moučníky... a mezi tím jsem se plazil, batolil a procházel já, nepozorovaně se přitom měně z kojence v batole, předškoláka, školáka... Paní Müllerová byla zkrátka součástí toho trochu starosvětského akvária, ve kterém jsem vyrůstal, a přišlo mi úplně normální, že když jsem s rodiči odjížděl na dva roky do Afriky, sešla dolů před domovní dveře a mávala za námi...

 

Babička už tady není. Umřela předloni, babinka loni. Když jsem teď stál ve zšeřelé síni a hleděl na rakev, uvědomil jsem si najednou, že s paní Müllerovou umřel snad poslední střípek toho světa, který jsem kdysi důvěrně znal. Světa zahrádek, nyní rozoraných, světa zvonků, které už nezvoní a hodin, které už nejdou. Světa babiček - a mého dětství...

 

 

Můj včerejší den zvolna končil v deset večer v autobusu městské hromadné dopravy, který mě vezl k domovu. Snažil jsem se začíst do stránek anglického originálu prvního dílu Harryho Pottera, ale nemohl jsem přeslechnout diskusi, která se odehrávala šikmo přede mnou, a i když mi to bylo trochu trapné, něco mě na ní magicky přitahovalo. Vrásčitá babička o dvou holích rozmlouvala se svou vnučkou. "Tohle neříkej, představ si, že bys byla na jejím místě," povídala babička. "Ale babičko, vždyť si to zaslouží - fetuje, nenosí domů peníze, chová se hrozně," oponovala vnučka. "Vždyť je jí osmnáct!" řekla zase babička. "To nemá cenu se o tom bavit. Mám s tebou jet až k botanické zahradě, nebo mám vystoupit a jít tam rovnou?" ptala se vnučka. "Jak chceš," řekla zase babička. "Jak chceš ty," navrhla zase vnučka, ale nakonec opravdu vystoupila - poté, co ještě pomohla babičce přesednout si na přední sedadlo, aby se jí dobře vystupovalo, a zvenčí ještě zaťukala na okénko, aby jí zamávala.

 

Jeli jsme dál, já s očima upřenýma na Harryho Pottera, ale koutkem oka jsem pořád pozoroval babičku, klidně sedící na svém předním sedadle. Vystoupila na stejné zastávce jako já. S úžasnou elegancí se opřela o své hole - napadlo mě, jestli bych jí neměl pomoci, ale bál jsem se, že bych ji vyděsil, a snad i zkazil radost z toho, že si poradí sama. Vystoupila šikovně z autobusu, a zatímco já jsem si to šinul k domovu, zahlédl jsem ještě babičku, jak přešla za roh na zastávku trolejbusu, zřejmě aby se vydala nocí na další část své cesty.

 

Odemykal jsem domovní dveře, a najednou mi bylo mnohem líp. Zdálo se mi, že svět ještě není tak zlý, když jsou tu babičky. Statečné babičky, které o holích jezdí srpnovou nocí, slitovné babičky, které raději odpouštějí než trestají... a taky vnučky, které když už babičku nedoprovodí, aspoň zaťukají na okno, aby jí mohly zamávat...




Názory čtenářů (Skrýt smazané)

21.08.2003 00:00:00dát kritice tipYfča
* a klub.
10.09.2002 00:00:00dát kritice tipBacil
Pokrácení zvážím, ale na druhé straně to byl tak trochu záměr, aby to bylo tak trochu neosekané torzo i s visícími útržky nesouvisejících věcí... jako myšlenky všedního dne, které nám tolikrát brání dohlédnout právě ono podstatné... nicméně zvážím. A moc díky.
09.09.2002 00:00:00dát kritice tipPetula
Bacílku, napsal jsi velmi pravdivou věc, kterou mnohdy člověk pochopí, až když k ní dojde.
Kolikrát bych teď raději s těmp „svými babičkami“ tím autobusem jela...
Vidím to jako dnes. Máváme tetě, starší paní, ke které jsme jezdili jednou ročně, že prý přijdeme znovu za 14 dní.
Nestihli jsme — po cestě nás dostihla zpráva, že je v nemocnici. Stačili jsme ji v nemocnici ještě navštívit, ale to kafíčko, na které jsme tenkrát ještě snad mohli počkat a poklábosit, kdybychom tam s trochou nepohodlí přespali, to kafíčko...
to už jsme NIKDY NESTIHLY!
A tak to bylo se všemi, vždy se najde minuta, kterou někomu dlužíš... Do smrti.
Do vlastní!


Děkuji za lidský text.
Možná snad trochu prokrátit od „nadbytečností“ (šéf, opakované upozornění na angličtinu a tak...),
i když, jasně, vím, dělají atmosféru všeního dne... :o)

░▒▓~_~▓▒░
«*»




31.08.2002 00:00:00dát kritice tipDabi
Moje babičky...obě krásné a milující dušinky.
Můj upřímný t*
31.08.2002 00:00:00dát kritice tipPepo
Dojato..!
28.08.2002 00:00:00dát kritice tipHelča
pěkné, srdíčkohřející
*
27.08.2002 00:00:00dát kritice tipGorgona
Pěkný - bylo mi z toho, tak trošku smutno, ale nakonec ... zůstal ve mně jen "ten pocit":))
27.08.2002 00:00:00dát kritice tipBacil
Taky umím kanastu díky babičkám :-))
26.08.2002 00:00:00dát kritice tipPecKer
Tak nějak jsem si to prožil, akorát ta druhá babička nebyla z Valmezu ale z Povážské a paní Mullerová se jmenovala Jurčáková. Jinak jsi nesplet a dětství skutečně odfouklo brněnským krematoriem
26.08.2002 00:00:00dát kritice tiphermit
Skvěle napsáno, tyhle texty miluju....
t
v
26.08.2002 00:00:00dát kritice tipBacil
Děkuju vám všem... moc.
26.08.2002 00:00:00dát kritice tipPopelucha
pěkné, Bacílku
Jedna moje babička pořádala s dalšíma babkama takzvané babince, vždycky se sešly u některé z nich, a udělaly čajíčky a kafíčko a hrály kanastu nebo bridž, moje babička měla i speciální cukr bridž, aby to bylo stylové. Já sem se babinců jako děcko někdy zúčastnila. Všechny tyhle babky jsou už po smrti, ale aspoň umím kanastu. Tož tak.
26.08.2002 00:00:00dát kritice tipHvězdička
Popelucha: naše babička ještě na babince chodí!!! :o)
24.08.2002 00:00:00dát kritice tipOstrich
To je moc dobré. *
24.08.2002 00:00:00dát kritice tipNatrix
Musím souhlasit s tím, co napsal Albireo...
Pocity jsou z tohoto dílka hmatatelně cítit... jako by se to najednou i mě přímo dotýkalo...
...ale ne jen tak obecně, co se babiček týče, ale právě ta paní Mullerová...
..jako bych je viděla, jak tam spolu sedí...
...jako bych to všechno prožila...
...jenom díky tomu, že jsem přečetla tohle dílko...
Děkuju Ti za ty pocity...
23.08.2002 00:00:00dát kritice tipAnnika
zaciatok je super /jaknasvinuseobjevsiho :-)) by ste neverili, ale jeden Sved taketo toci nedokaze vypotit/, nemam casu to docitat, ale vrati sa .....
23.08.2002 00:00:00dát kritice tipAnnika
vratim sa.....:-)
23.08.2002 00:00:00dát kritice tipAnnika
veru, babicky su potrebne, budte radi ti, ktori ich mate, alebo si ich pamatate, ja som moje nikdy nepoznala..... *
23.08.2002 00:00:00dát kritice tipAlbireo
Krásně lidské povídání.
*
23.08.2002 00:00:00dát kritice tipRowenna
Ano, moc se mi to líbí. Je to jako pohlazení.
23.08.2002 00:00:00dát kritice tipnin
nejenom začátek, ten konec je taky dobrej, takovej kerouacovskej. a to it´s a long way mě rozesmálo... příjemný čtení!*
23.08.2002 00:00:00dát kritice tippapouch
admin
...není to ta ...paní Müllerová.... "tak nám zabili Ferdinanda.."?
Tak už to má taky chudák za sebou...
:-))
23.08.2002 00:00:00dát kritice tipBacil
No jo, Papí, to jsem čekal, od Tebe zvlášť :-)) Ale obávám se, že není :-))
23.08.2002 00:00:00dát kritice tipKrel
!*
23.08.2002 00:00:00dát kritice tipHvězdička
...jak řekl Albireo.... lidské...... krásně lidské.....

*


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor