Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTykání s parkem
25. 08. 2002
18
1
3271
Autor
Rowenna
A my jsme tančily
v tom parku veselém
ze staré známosti
říkaly jsme mu -Ty-,
když objevil se znenadání
bláznivý rubáš zametače
ten v krásné barvě pomeranče
a řekl, že jsme Doroty.
A jak tak tiše zametal
a hučel si - to není pro mě -,
nametl na lopatku sen
a moji duši marnivou
prokletou v dračí dech
tu pro výstrahu nechal
na jednom ještě rozesmátém stromě.
1 názor
Annastazie
20. 01. 2014tak známý známý rytmus dechu...! *
k tobě si budu chodit Rowenko na pamlsky bytí
Moc moc moc hezké a neříkám to jenom proto, že jsi mi napsala tak hezkou kritiku. Jenom by mě zajímalo co jsi v tom parku kouřila ..... :-)
Působíš na mě fakt dobře. Není to moc přehrávané. Možná mám jen takovou náladu a náhoda chtěla, že mi to dnes prostě sedlo.
není to tak úplně nerýmované, ale rýmované asi taky ne, zkrátka něco mezi :-))
bláznivý rubáš - zajímavé spojení
hezký, vtipný..líbí...*t*
jo ta poslední sloka je doopravdy povedené...celé je to dost povedené...!*
nametl na lopatku sen...
a moji duši ...
tu pro výstrahu nechal
na jednom ještě rozesmátém stromě
to je moc hezké ...:-) *
Vážně je to moc dobré, takový neobvyklý úhel pohledu na park a metaře. :-)
Neodkládejte sny, nezapomínejte je v šatně v kapsách kabátu.... jo .**** T