LINIE STRACHU

V hlavě mám strach, krutej, lítej, děsně vlezlej, houbovitej, nechci brečet a nechci se smát, svejch vlastních myšlenek nechci se bát. Nevím co chci a proto mám zlost, zbytečnejch obav už dávno mám dost, nebaví mě se v domněnkách topit, před sebou samým oči k zemi klopit, ale hrozím se vidiny Tebe v cizím náručí, takovejm představám těžko se poručí; snad bojím se zbytečně - věř, že vím o tom, však co kdyby, co když, a hlavně, co potom ? Má duše je citlivá, možná až moc, v podobnejch úvahách mi ubíhá noc, bolestný vzpomínky v budoucím čase, tak hrozivě přítomný. A znova, a zase ...

---