Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

V té noci

04. 09. 2002
4
0
1216
Autor
Romy

tobě

 

1)

- A noc promluvila…

 

V bolestech, ve strastech,

ve štěstí i radosti.

V propastech věčného hledání.

V našich dnech i činech.

V zrcadlení našich útěků.

Za hranicí věčného poznání.

 

 

                Jak klidná,

                                když se těla svíjela

                                v bouři rozkoše.

                Jak nekonečná,

                                když se dvě duše

                                dotkly v záblescích vědomí

                                a pak tiše spočinuly.

                Jak věčná,

                                když vše kolem

                                ztratilo smysl a tvar.

                                A dvě těla a dvě srdce

                                byla probita slastí

                                  a poznáním,

       něčím bez hranic.

Jak vzdálená,

                když se pro ně vrátila

                a nenechala je na jejich útěku.

                nepokořená

                                a čekající.

 

2)

 

Pak jsme dlouho leželi

                   nazí v objetí.

Sobě rovní,

sobě svatí.

Spjatí v té nahotě.

V té prostotě

                jsme spočívali

    a milovali se.

Nad vším.

Bože, nad vším.

 

Po všech bouřích, útěcích,

úsvitů bez naděje,

příkořích

a návratů bez konce.

Po tom věčném hledání

jsme si v náručí věřili

                a nečekali nic,

když vše už bylo dáno.

A dotýkali se té chvíle.

   Jak vzdálené,

                jak nadosah.

   Jak věčné,

                a přitom tak hledané.

 

 

 

3)

 

V zrození té noci,

v našich tělech,

v našich duších,

přišel úsvit.

Tak nečekaně,

tak klidně.

Našel nás

v té smyslnosti,

v té nahotě

        i rozkoši,

v tom poznání

a dal nám svou naději,

     svou víru,

          svůj úděl.

 

 

4)

 

- A pak noc promluvila –

Jste si věční.

Na věky spjatí.

Vy, zrozeni ze sna

povstaňte

a vzlétněte.

Neztratím vás.

Věřte mi.

 

 

5)

 

Pak nás zastihlo ráno.

Nepřipravené

                a nedospělé

na příchod nových zítřků,

na příchod nových návratů

                                    a útěků.

 


Padalka
05. 12. 2002
Dát tip
Tolik hudby, tolik teskne bourlive melodie, jako kdyz hraje altova fletna, bez trilek, jen jednu protáhlou nekonečně vysilující melodii srdce. Oslovilo mě to. Dík

unseen
06. 09. 2002
Dát tip
výborné

Armand
05. 09. 2002
Dát tip
*

Print
05. 09. 2002
Dát tip
***!!!!!

Cronus
04. 09. 2002
Dát tip
a stejně budu líbat po každém probuzení na čelo na roz loučenou tu spící usměvavou tvář

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru