Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Mentalik u výslechu

21. 03. 2000
0
0
1463
Autor
Eternal

Jak je člověk zranitelný, když si uvědomí že lidé mu čtou myšlenky. A jak je mocný, když umí využít mysl jiných. Ve slovech je síla, ale v myšlenkách je neomezená moc, protože myslenky dovedou ovlivňovat. A nejsou to činy.

Probudil se v uzavřené místnosti. Bílé pevné stěny. Všude bolavé světlo, svítilo mu do očí. Mžoural očky a srovnával své myšlenky. Bolela ho hlava a nevěděl kde to vůbec je, vlastně si toho moc nepamatoval. Uvědomoval si pomalu plynoucí čas a stále urovnával rozbouřenou mysl. Myšlenky pobíhali jako splašení koně ve stáji, ale podařilo se mu trošku urovnat vědomí a uvědomit si svou realitu. Byl připoután k nějakému křeslu a na hlavě měl připevněna jakási čidla. Do očí mu stále svítilo to ostré světlo. Neviděl nic krom toho světla. V mysli měl strach, ale ucítil svou sílu myšlenek. Oddechl si, je zase sám sebou a může zkoumat okolí. Nechal své vědomé proběhnout se metr okolo něho, neucítil nic. Jsem volný myslel si, a pustil svou mentalickou vůli do širokého okolí. Náraz, jako když moucha plácne na sklo. Je v odstíněné místnosti. Ty bílé stěny mají v sobě cosi ukryté, ruší mu to jeho mentalické schopnosti, může jen ke stěnám dál ne. Pak ho cosi praštilo přes mysl a tak jí rychle stáhl. Bolest projela znovu jeho hlavou a opět otevřel oči. Světlo trošku pohaslo a ozval se hlas. „Dobré ráno příteli,“ příjemný hlas, putoval odněkud k jeho uším. Slyšel barvu i tón hlasu ale necítil nikde vědomí. „Vaše mysl vám nepomůže, jsem odstíněn mentalickým štítem, funguje to na principu elekgromagnetických urychlených částic. Vytváří to pole kolem mé osoby, proto mě necítíte. Jsem tady, vidíte?“ Postava předstoupila před něj a zastínila tak to otravné světlo a on uvidět jakéhosi pána v gentlemanském oděvu. Jakýsi agent, či něco podobného. Jako z Bondovek. Snad nějaký výslech? Pomyslel si. „Ano máte pravdu, je to výslech. Potřebujeme od Vás pár informací a Vy nám je rád povíte.“ Jakto, že to věděl…. „Víme všechno co si pomyslíte, myslel jste si že federální vláda nemá mentalické zkušenosti s vaší anomálií? Kdepak. Pracujeme už dlouho nad tímto „problémem“. Vy jste však první, kdo má tak vyvinuté a urovnané mentalické dovednosti. Máme zájem o princip toho jak jste se to naučil, abychom tím mohli disponovat u svých agentů. Máme techniku, ale nemáme vycvičené lidi, a technika je proti lidem příliš neúčinná.“ Pronesl ten usmívající se člověk. Ta postava ve fraku. „Začneme postupně, určitě si budeme velice brzo rozumět. Jenom chci upozornit, že když nebudete mluvit pravdu klepnu vás přes prsty, je to dětská metoda, ale velice účinná.“ „Vaše jméno?“ a zatvářil se zase tak stroze a usměvavě. Moje mysl pátrala a mapovala okolí. Bílé neproniknutelné stěny, v nich zamontované jakési světla, která na mě svítila nepřetržitě. Uprostřed místnosti bez oken a dveří byl stůl s pultem s židlí či kreslem, což nebylo podstatné a potom jen já. Kdybych ho neviděl, přísahal bych že tu jsem sám. Ale brzo jsem si začal uvědomovat, že vzduch kolem něho se trošku vlní, ionty narážely na molekuly vzduchu a magnetické pole porušovalo stabilitu kyslíku a vznikal trochu ozon. Bylo ho také tak trošku cítit. Zajímavé že ozon vzniká při statické elektrické energii, ale žádné statické pole jsem nemohl svou myslí zachytit. Divné. Co to je za přístroje? Dával jsem si velký pozor co si vlastně uvědomuji. Bolelo to. Něco mě drželo za mysl a žádalo to informace. Ale ne jen cokoliv, ale pravdu. Možná ty čidla co mám na hlavě, jakýsi přístroj, který čte mé myšlenky. Předkládal jsem těm čidlům jen pár informací o tom že přemýšlím a stále se koncentruji, a snažím se vzpomínat na co se dalo. Většinou nesmysly. To že jsem si prohlédl celou místnost prozkoumal i to co je za mnou .. na to nemohli přijít. To jsem měl zase já pod svým štítem. Občas mě to sice hodně zabolelo v hlavě, ale dalo se to přetrpět. „Jmenuji se Andrej“ řekl jsem a pátral dál po místnosti, a zkoumal pole okolo toho usměvavého agenta. „A jak dál příteli?“ Řekl jsem rychle, aby nepoznal že mu lžu. Ale ne zase tak rychle, aby nepoznal že jsem plně při vědomí: „Tatarov“ „Ale příteli, takhle přátelé nebudeme“, prohlásil ten agent, a prohrábl svou pravou rukou svůj plnovous a levou rukou se natáhl přes pult a vzal ovladač. Cosi zmáčkl. Áááááááááááááá, zařval jsem bolestí a v hlavně cítil záblesk, v očích mě zapraskalo až jsem se zapotil. Takový ohavný pocit a tu bolest…… příšernééééé.. zavřel jsem oči a znovu zařval. Ááááááááá „Víte co od vás chci, tak mě nenuťte vás tady mučit. Mě se nechce pořád mačkat pár čudlíků“ a usmál se na mě. V té chvíli jsem ho nenáviděl, oddechoval jsem a sbíral trosky v mé mysli. Příšera, napadalo mě tolik sprostých slov, ale naučil jsem se všechnu negaci využít a využít jí úplně jinak. „Proč mě nenávidíte tak silně? Budete-li řádně odpovídat na mé otázky můžeme být přeci přátelé, ale zatím mě nedáváte jinou šanci. Pomohu vám tedy, abyste věděl že vám chci pomoci, pokud pomůžete vy mě. Já chci jen informace, ale pravdivé a za to vám budu dávat trochu klidu. Něco za něco ano? Tak tedy, vaše příjmení?“ „Anderson…“ a zhluboka jsem oddechoval. Byla to tak nepříjemná zkušenost. Rychle jsem analyzoval co se vlastně stalo, a co to tak bolelo. Nepřišel jsem na nic, ale ta pachuť v ústech dokazovala své. Rychle jsem začal stavět obranu proti takovému útoku. Zřejmě byl na bázi mentaliky, takže stačilo zesílit můj vlastní mentalický štít. Jenže cosi ho rušilo. Cosi se navázalo na mou mysl a pořád žádalo ty informace. Ikdyž usměvavý agent nic neříkal. „Vidíte, že to jde. Pro dnešek jsme skončili zítra budeme pokračovat.“ Položil ovladač, deaktivoval ho a klidně kráčel k bílé stěně. Viděl jsem ho, ale necítil skoro vůbec jeho pohyb. Jen to vlnění kolem něho.. potom se stěna rozestoupila a on vlezl do jakýchsi dveří, které jsem také vůbec necítil. Škoda že jsem se nemohl pohnout, byl jsem pevně připoután ke křeslu. Nyní jsem měl čas přemýšlet. Sbírat sílu. Přeci federace nemá tak dokonalou techtiku. Vždy se našla skulinka, musí být i tady. Stále ho však mátlo to co měl v hlavě. To co po něm žádalo informace. Nechtěl nic dát, nemohl ničemu důvěřovat. Ani tomu co měl ve své mysli. Bylo to jako cizí mysl, ale nemělo to svou identitu, prostě to jen žádalo informace a dráždilo to mé mentální centrum. Ohavné zacházení. Začal jsem meditovat, a rychle jsem nabíral svou sílu. Možná že jsem i usnul, nevím, ale jedno vím, přišel zase ten usměvavý agent a začal mě svítit do očí. „Pane Andersone, budeme pokračovat, chtěl bych od Vás vědět kde pracujete. Ale pravdu pane Andersone“ Mysl byla zase má, cítil jsem svou sílu, a navíc byl jsem připraven na ten mentální útok co použil. Jenže to on nevěděl. Rychle jsem řekl: „Ne“ Jen jsem postřehl jak se zase ruka sune k ovladači. Připravil jsem se, a soustředil svou mysl, energie jen pulzovala. Cosi naťukal do ovladače a z těch senzorů co jsem měl na hlavě se začaly šířit jakési pulzy. Bylo to jednoduché se jim bránit, nyní jsem je cítil zcela zřetelně, ale dalo to zabrat. Bolest jsem ucítil jen na začátku, ale invertoval jsem jí celou do své energie, takže mě to jen posílilo. Tohohle musím využít. Stačila setina sekundy, to mysl byla tak rychlá, a já jsem věděl vše co jsem potřeboval. Při pulzu z ovladače se porušilo elektkomagnetické pole u jeho ochraného štítu, ale jen na chvilku a já zjistil jak moc je ten člověk ovladatelný. Byla to moje příležitost, takže jsem nesměl nic opomenout. Musím zahrát výbornou hru. Ááááááááááááááááááá přesvědčivě jsem zařval. A potom znovu Nééééééééééééééééé Nikdy vám nic neřeknu, a naoko jsem se začal svíjet. Stačil ještě jeden pulz a byl jsem připraven. Agent se opět pousmál, a zmáčkl znovu tlačítko. Jaké zhrození pro něj, když se mě v očích zablesklo ohnivě a moje mysl vklouzla do jeho. Muselo to být hrozné. Chtěl se chytit za hlavu levou rukou, tou co se drbala v plnouvousu. Ale zabránil jsem mu v tom. Ta ruka nyní byla má. Všechno co chtěl udělat jsem nyní mohl dělat i já. Ukazoval mě jak se hýbe levou rukou když se chtěl dotknout hlavy. A když trošku couvl, ukázal mě jak se dává jeho tělo do pohybu. Byl tak slabý, četl jsem mu myšlenky. Ale nepotřeboval jsem vědět jeho soukromí, ani nic o federaci. Jen mě zajímalo co to se mnou vlastně prováděli. Že trochu uvolnili mé nervové spoje v mozku, to jsem si domyslel, nikdy jsem neměl tak mocnou mysl. Nikdy jsem nemohl ovládnout myšlení člověka. Nyní jsem mohl. Jen mě pustili uzdu. Trošku se jeho mysl spírala, ale nedával jsem mu šanci. Přinutil jsem ho aby ke mně přišel. Díval jsem se jeho očima, nemotorně ale přeci jsem toho agenta posunoval k mému křeslu. Jak se bránil, tak mě ukazoval v jeho mysli ty spoje, které jsem potřeboval. Pohyb chodidla, ohyb v kolenou, šlo to hladce. Ještě že si neuvědomoval, že když se brání tak mě vlastně pomáhá. Snáze se tak ovládal. Stačilo jen chvilku a byl jsem volná, byl jsem z křesla pryč. To ochranné pole co měl kolem sebe mou mysl sice trošku škrtilo, poněvadž skulina kterou ovladač otevřel nebyla moc velká, ale pro tok energie stačila. Pěkně jsem si ten spoj držel a posiloval. Odčerpával jsem tomu agentovi energii, takže jsem na něm viděl jak se mu začínají klížit oči, a mrkal strašně rychle. Cítil jsem tu rostoucí únavu v jeho mysli. Jako kdybych to prožíval já. Ale já jsem unaven nebyl, ba právě naopak. Ještě jsem se potřeboval dostat ven, ale to už bylo velice jednoduché. Stačilo ho přimět, aby přišel k místu, kde se otevírali ty maskované dveře. Blízkost jeho osoby ty dveře stačilo k tomu aby se otevřeli pozvolna a jistě sami. Už jsem ho nepotřeboval. „Dobrou noc usměvavý agente, já jdu na procházku, a vy budete několik dní tvrdě spát. Jste vyčerpán.“ Cítil jsem tu jeho bezmocnost, a potom spadl na zem. Usnul velice tvrdě, a ovladač měl v ruce. Ještě jsem si pohrál s jeho pamětí, a potom jsem dal této místnosti sbohem.
Eternal
01. 05. 2000
Dát tip
Připomínat to může mnoho, ale já osobně jsem toho moc nečetl, takže ani "1984". Také se zajímám o telepatii a další mentalické schopnosti, ale spíš na úrovni sci-fi nebo fantazie :o)) Moc prozaiků tu není, což je škoda, básničky jsou moc lehké a vyjadřují pocity, emoce, ale na myšlenku už tak trošku zapomínají. Třeba si někdy o dílech popovídáme :o)

Katerina
30. 04. 2000
Dát tip
Pripomina mi to zaver '1984' (to s tim mackanim cudliku). Zajimam se o telepatii a telekinezi (Stephen King - 'Carrie'), postupne si tvoje dila prectu! Jdem rada, ze nejsem jediny prozaik... (na basnicku se proste nevzmuzu).

slavek
25. 03. 2000
Dát tip
Tohle dílo je opravdu velice zajímavé. Budu si toho od Tebe přečíst víc

Merle
24. 03. 2000
Dát tip
Místo díků udělej ty to samý pro ostatní... :-))

Eternal
24. 03. 2000
Dát tip
Merle to je dobrý nápad, ale já na to nemám :o) Mě se totiž líbí úplně všechno co napíšete, a kladná kritika není kritika. A ten názor že se mě vaše díla líbí už znáš :o)

Laďa
24. 03. 2000
Dát tip
Eternale, ale to je blbost. Každej rád ví, že se to někomu líbí. I to je kritika. Ticho je poněkud rozpačité.

Merle
23. 03. 2000
Dát tip
říkal jsem, že si to snadno obhájíš... (toho uvolnění jsem si všimnul) ale na povídku mi to prostě přišlo moc snadný... prostě vymyslí obranu a nejen že se ubrání, ale i zaútočí a konec... normální člověk se třeba "přepočítá" nebo mu něco nevyjde jak předpokládal a tak podobně... kromě toho jsi měl možná trošku zajímavěji popsat ty mentální techniky (fantasii nomeze) třeba barvama, obrazcema a tak podobně... je to pak o dost zajímavější.

Eternal
23. 03. 2000
Dát tip
Merle, však on si ten mentalik také pěkně naběhl, ale to až někdy jindy, až to třeba dopíši :o) Víš to je problém, popsat něco co není vidět, popsat barvou to nejde, pro mentalika je to samozřejmost, prostě jako hýbat rukou, nejde to moc přiblížit, ale pokusím se ... :o)) No vida, jak je písmák užitečný, mám kvalitní připomínku a mohu lépe psát děj a popisovat tak bližšeji ke čtenářovi... Jůůha já mám radost. Byl to dobrý tah. Merle moc díky.

Merle
22. 03. 2000
Dát tip
Mě se to celkem líbilo, akorát mi to pro toho mentalika přišlo příliš snadný... vím, že to snadno odůvodníš, proč to tak bylo, ale i tak se mi to moc nezdá.

Eternal
22. 03. 2000
Dát tip
Ano, bylo to velice snadné, ještě snazší proto, že mu federace uvolnila nervovevé napojení v mozku. Jenže.... Napsal jsem to jen jako výseč z mého příběhu na kterém pracuji, mám to nedodělané a už teď to je velký kolos, a co jsem pochopil z reakcí, tak tady na tomhle serveru se kolosy moc neuchytnou, takže proto jen ten zdánlivě jednoduchý příběh mentalika (on to totiž jen tak jednoduché neměl), a i tak je to prý vyčerpávající.:o))

Špuntík
22. 03. 2000
Dát tip
já chci víc...klidně mi to pošli na d.skacel@mus.cz

Laďa
22. 03. 2000
Dát tip
Já taky chci všechno. Nejsem zrovna na toto téma, ale myslím, že to je tvoje parketa. Je to dobrý a taky si žádám zbytek. Prosím.

Eternal
22. 03. 2000
Dát tip
Laďa + Špuntík: Cenním si vašeho zájmu, ale zatím jsem to nedokončil, dám vědět až to bude hotové :o) Klidně ale můžete číst třeba Adrien či Rytíři od kulatého stolu, to je také obsáhlé a Adrien je z prostředí sci-fi :o)

Dany
22. 03. 2000
Dát tip
Eterale ... byl jsem tady a není to má parketa ... jak již zde bylo řečeno ... má to spád ... ahoj

Anonym
21. 03. 2000
Dát tip
vyčerpávající

Hackman
21. 03. 2000
Dát tip
vycerpavající..vim ze se opakuji ale anonym to rekl za mne, bohuzel neni to moje parketa, i kdyz myslenka neni zrovna spatna

Eternal
21. 03. 2000
Dát tip
Vyčerpávající v čem, že se tam hovoří jen o jednom? Nebo že jste tady zvyklí číst krátké texty? Vím, v kvantitě není kvalita, ale bez rozmachu slov nelze napsat knihu. Díky za kritiku. :o)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru