Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nečekané

06. 09. 2002
3
0
2413
Autor
unseen

 

 Odér alkoholu, nemytých úst a zpoceného těla mne udeřil do nosu už při vstupu do pokoje. Nahmátl jsem vypínač, rozsvítil a spatřil postavu ležící na podlaze. Šaty měla potřísněné blátem a zvratky, vlasy mastné a zacuchané, v ruce poloprázdnou láhev, křídla urousaná, zplihlá – ztělesnění absolutního úpadku jedince. Můj anděl strážný. Podivné bylo, že ještě včera vypadal tak, jak by anděl nejspíše vypadat měl. Čistě. Bíle. Zářivě. A střízlivě.

 

„Aranieli…“

 

Anděl na mne upřel krhavé oči a nenávistně se ušklíbl.  „Ty!“ To slovo vyplivl se zbytkem žaludečních šťáv, který mu zůstal viset na rtech. „Ty mně radši ani nelez na voči, ta zatracenej svinskej šmejde!“

 

 Přiznávám, dotklo se mne to. Nemyslím, že bych si zasloužil takové oslovení, tím méně pak ze strany nebeské bytosti. Přesto jsem zůstal klidný.

„Co se stalo, Aranieli?“

„Von se mně eště zeptá! Si jako myslíš, že je to nějaká prdel, starat se vo takovýho vymaštěnýho kreténa, jako seš ty? Že mi to baví?“

„Ale…“

„Nebaví! Sere mi to! Furt  jenom lítat, zachraňovat, žehlit – a co z toho asi tak mám? Postará se snad někdo vo mě? Akorát hovno!“ Anděl se malátně zvedl a nejistým vrávoravým krokem zamířil ke mně. Přitom pokračoval ve své zlostné litanii.

„Kdybys věděl, kdyby sis jen dokázal představit, jak neskutečné strašně mě sereš! Celý dny, celý noce ti bejt pořád za prdelí, hlídat abys nezakop, a když už teda při svý neskutečný zhovadilosti zakopneš, tak aby sis nerozbil držku – to má bejt nějakej život? Bejt strážnej anděl je už samo vo sobě na mašli, ale mít eště ke všemu na starost takovýho zabržděnýho vocasa, to je fakt výhra!“

 

 Anděl se zastavil přede mnou a nenávistně si mne měřil. Zblízka páchl snad ještě odporněji, bylo-li to vůbec možné.

„Ale teď je s tim všim konec!“ zasyčel mi do obličeje. „A todle máš za všecko!“ Ustoupil a rozpřáhl se rukou, v níž svíral láhev. Naštěstí mu již alkohol silně naboural koordinaci pohybů a zpomalil reflexy. Úderu jsem se proto dokázal snadno vyhnout, načež jsem kontroval kopem kolenem na solar a ranou loktem do zátylku. Anděl padl jako podťatý na zem, kde zůstal nehnutě ležet.

 

 Překročil jsem Aranielovo tělo a tak se dostal k oknu, které jsem otevřel dokořán. Pak jsem se obrátil zpět k trosce na podlaze. Araniel sice dýchal,  avšak nereagoval na můj hlas, ani na třesení a facky. Dřepl jsem si vedle něj a přemýšlel. Co to mělo všechno znamenat? Náhle  můj pohled upoutala malá nálepka mezi andělovými křídly.

 Sklonil jsem se, abych si ji mohl lépe prohlédnout a v té chvíli mi bylo všechno jasné – můj anděl strážný  měl prošlou záruční lhůtu.


unseen
11. 09. 2002
Dát tip
Petulo, díky - já věděl že nejsem zase tak moc belkej sprosřták :o) Humorný mi to taky moc nepřijde, ale kdo jsem já, abych ovlivňoval chápání svého díla čtenáři :o) A k pointě - ano, je to tak trochu úder sekerou do běžícího těla příbehu, ale....co když jsou andělé nesvobodné bytosti nucené "výrobcem" konat cosi, k čemu nemají nejmenší chuť? Na čem všem ještě máme zděčeně hledat nálepky s datem expirace? Kdy se to, na co nejvíce spoléháme, obrátí proti nám? Otázek je spousta a jsou zneklidňující. A to bez ohledu na fakt že nic takového jsem při psaní povídky nejspíš na mysli neměl :o)))

Aki
11. 09. 2002
Dát tip
:o)))

Petula
11. 09. 2002
Dát tip
Ano, od zdroje dobra čekáme vždy dobro. Za každých okolností. Když jsme v dětství rozčílili maminku do běla, také jsme se tomu divili a dlouho jsme to nemohli strávit, akdyž nás pak zase chovala a konejšila, byl konečně svět na svém místě, ale my věděli, že... Od dobrého čekej vždy jen dobré, jen...
|||-_-|||

Petula
10. 09. 2002
Dát tip
Zase se neshodnu s auditorníky... :o)Hrubosti: Přesně a vyváženě! Ani (promiňte mi ten zhovadile levnej vtípeček), tedy ani hovno navíc!Humorné to fakt moc není. I když je to tak ukončeno... Spíše je to vzácné zpracování v podsatě dost závažného témata – stálé očekávání dobra od dobrých –, na kterém by se možná dal postavit i obsažnější literární útvar... ► Pointa: No, tak tady se rozcházím s kritiky asi nejvíce. Podle mého vnímání to pointa (s)hodila někam úplně jinam. Ne, není špatná, je dokonce ÚŽASNÁ, protože vtipně nečekaná, ale přecijen... Ten úvod, problém, který byl otevřen ústy vyčerpaného a ožralého anděla... Ten problém byl pointou odsunut a zůstal „nedopojmenovaným“

░▒▓~_~▓▒░
«*»


unseen
09. 09. 2002
Dát tip
Čmeláku, jak chceš, i když podle mne to teda žádná sranda není...a to platí i pro ostatní smějící se pakáž :o)))))))))

galaxy
09. 09. 2002
Dát tip
Prošlej anděl, no paráda. Doufám, žes ho reklamoval :-)))))) Líbí :-)))*

Merle
06. 09. 2002
Dát tip
:))) konec by byl asi lepší údernější, ale JO :) už mě nabaví tě pořád tipovat... uděláme to obráceně. vždycky jako bych ti ho dal, a když ne, napíšu netip... nehru nehru :)

unseen
06. 09. 2002
Dát tip
Merle: chechtychechty

Merle
06. 09. 2002
Dát tip
nechty chechty ty.... ty ty ty! :)

Lyryk
06. 09. 2002
Dát tip
ta pointa to trochu zachránila, nápad je to skvělý, ale hrubosti až až, tedy na mne ... .-)

Bonny_m
06. 09. 2002
Dát tip
Libi se mi to, je to trefny( nebo trefeny)...ale tip!*

Čmelák
06. 09. 2002
Dát tip
Méně vulgarismů by možná neškodilo. Přesto díky za humor. Autora tohoto dílka prosím, aby mně poslal avízo (zprávu), zda souhlasí se zařazením díla do klubu "Humorná próza a poezie". Vytvořím pro dílo novou kategorii např.: "Šokující!"

Krel
06. 09. 2002
Dát tip
:-))

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru