Bez názvu

                            *

Pro zázračnou kytaru v rukou Boha

je melodie žití tou nejkrásnější,

když víření tónů začíná a končí

stejným harmonickým akordem...

                      *

Myšlenka  probuzená ze spánku vstala

lůžko z trnů změnila v jejich květ,

jemné a křehké lístky neustlala

- ve svém životě je vidí naposled.

Tápe nesměle chodbou života

zmatena přemírou světů,

napříč kterými může volně jít.

Mrtvé již růže květů

dech teď vzít do dlaní a políbit..

Bloudí prostorem v nejsoucím bytí,

obsažena v každém stromu, v každém kameni,

ve všech dějích i rozměrech, i v barvě kvítí,

je tady a všude jinde, leží i zde na Zemi.

Co s časem? Co počít s tou lůzou lidí?

Putuje sama svou nekonečností okamžiku

a jen čas ne, vše ostatní v sobě vidí,

když na růžích umírá v momentě vzniku.