Otisky III.

Zamrzlé slunce

pohlédlo na Tvoji zkamenělou tvář,

kolikrát už probuzena mojí touhou,

v očích nesmrtelnou něhu…..

Dívce v bílém, saténovém rubáši,

na hrudi žulový kámen,

na polštáři šestnáct sněhobílých růží,

ve vlasech korunu z trní….

Laskavý Charón nedívá se na louku,

ranní rosou smývám tělo anděla,

tak jako kdysi, před zimním deštěm,

vlastní krví, po které tak toužíš….

Nekonečnou láskou,

posledním, ledovým otiskem polibku,

dýcháš jak trvalka mé duše a mého srdce,

a já, už vím, co přijde……………….