Co nosím po kapsách...

TOHLE JE INDISPOZICE. Občas nerozumím sám sobě...tomuhle zrovna nerozumím...možná mi pomůžete pochopit... Koktejl (ne)smyslů, divadlo smyšlenek a namyšlenek ...a tak dále...a tak dále...a tak dále... Právě začíname: PROLOGY: Ariadnina nit z labyrintu světa do labyrintu srdce vede skrze údolí stínů smrti do ráje ... Padající kapka neuvidí duhu padající duha neorosí zemi.

ČEKÁNÍ NA ORLA Tisíc nevyřčených otázek tisíc němých odpovědí okovy, které drží Prométhea nad propastí... Oheň, který jsi přinesl v tobě hoří dál NEMILOVANÝM I. Nekonečné oči svět se věčně točí uzavřená ústa a země je pustá hladové sny duše vykradené časem zatraceny v klišé zbožňovaným hlasem NEMILOVANÝM II. (pro Sonatinu) Kam vedou stopy ve sněhu kam letí ptáci na obloze kdo šel kraj světa pro něhu a kdo mu odpověděl stroze. Kdo sbíral listy v alejích kdo žebral v bráně o slovo a čí krev obarvila sníh když srdcem prošlo olovo. EPILOG Jen básník sedí sám a sám, perem a svitkem staví chrám, zářící kočár z oblaků, na cestě z prachu do mraků, obtáhle obratnými verši a srdce rozrušením buší, pak básni vdechne svoji duši a pravdu kterou jenom tuší, když papír stráví jasný plamen andělé v nebi řeknou: "AMEN." (epilog duševní bajky: Přiletěl k nám čáp, že mi nese malý uzlíček... Byla v něm kolíbka a pýcha. Uspávám svou pýchu a říkám jí :"Malá, hajej malá..." "Nebojte..."na to čáp"ona vám vyroste- AŽ SE BUDETE DIVIT !")

---