začátečník

Čekal na rohu ulice a myslel na to, že by bylo dobré mít to už za sebou. Ruce se mu potily a oči těkaly po chodnících. Po protějším se právě pohybovala houpavým krokem mírně v předklonu jakási zavalitá vysoká dívčina. Proboha, snad to není ona!  Naposled ji viděl před patnácti lety, měla tenkrát sestřih podle kastrůlku, veselé oči a chtěla půjčit kolo. Napsal jí dopis a ona odpověděla, že na rande přijde.

Tak kde je? Ještě čtvrt hodiny čekat a zmrzne... Ani to nebylo nutné. Vyšla zpoza rohu ve starorůžovém tvídovém kostýmku a červených kozačkách, usmívala se. Hned ji poznal, i když vlasy měla tentokrát vyčesané do drdůlku, který jí moc slušel. Obě jeho babičky nosily drdůlek, měl pocit, že už patří do rodiny. Dokonce si dovolil polibek na tvář. I potom se usmívala.

Za hodinu nato spolu stáli na horním můstku na Macoše, prokřehlí, chtělo to něco pro zahřátí. Takové objetí, to by vůbec nebylo špatné, pomyslel a povídal nahlas něco o tom, že se mu dolů skákat nechce. Byla téhož názoru a nechala se obejmout. Jen obejmout.

Ten den se nemohli dlouho rozloučit. Najezdili v příjemně vytopeném autě po ulicích jejich města dvě stovky kilometrů a řekli si o sobě úplně všechno. Rozloučili se přesně o půlnoci.

Na zítřek ji pozval domů. Rodiče poslal slavit Silvestra k sestře.

Když večer stoupali k obýváku do poschodí, ona napřed, všimnul si, jak krásnou má minisukni. Přesně pod zadeček.