Hledání

 

Svítá.

Utíkali jsme nocí nebo dnem.

Slepí a šťastný,

že vše je věčné.

Na pokraji poznání,

na pokraji strachu.

Kdo z nás se tenkrát otočil.

Nic nepřicházelo.

Jen dlaně hořely touhou

                                dotýkat se.

Dotýkat se snů.

Vítání zítřků a milování se.

Čekání na sebe a trápení se.

Jen lehký úsměv.

Bolelo to.

Jenom že.

Lehký rána a tajemný večery.

Hledání života,

hledání pravdy,

                tak vzdálený,

                tak upřímný.

 

  

Utíkali jsme nocí nebo dnem.

A vlastně proč.

Co nás to tenkrát pálilo.

Zapomnění cest,

nebo příchuť nepoznaného.

Nikdo se neptal. Nechtěl.

Bylo to marný.

 

 

Svítá.

Utíkali jsme nocí nebo dnem.

Bez směru, bez cíle.

Tak bezstarostně.

V tom tichu hořelo slunce.

A v tělech neukojená touha

                                    žít pro nic.

A podivné chvění.

Nasládlé a teskné.

Bylo všade

Bylo v nás.

Poznání milovat a hledat.

Kdo ví.

Cesty se rozcházely

a my věřili chvíli.

Chvíli, která nekončí.

Spojovala nás a nikdy neztratila.

Jenže jsme se ztratili my

                          a už jí nenašli.

 

 

Utíkali jsme nocí nebo dnem.

Snad bylo kam.

Utekli jsme před svítáním,

zmizeli ve tmě

a nenašli cestu zpět.

Pak se vše ztratilo.

Tak najednou a tiše.

 

 

  

Svítá.

Podej mi ruku.

Sny se vrátily.

Táhnou mě někam, kde jsem byl.

Někdo se na mě otočil.

Tváře se změnily, ale něco zůstalo.

To hledání marnosti zapomenutých cest,

   hledání nepoznaného,

      hledání té jedné jediné chvíle.

 

---