Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Psycholožka

16. 10. 2002
8
0
2492
Autor
Kami

   V hlubokém křesle seděla žena neurčitého věku i rysů tváře. Zaklepání ji vytrhlo ze zamyšlení. Rozpletla prsty, vstala a šla otevřít. Za dveřmi nikoho nenašla, pokrčila rameny, zálibně se podívala na cedulku na dveřích (Mgr. Světla Tichá – psycholog), přeleštila ji bílým rukávem svého pláště a vrátila se ke stolu. Ještě než dosedla, se klepání ozvalo znovu. Nakrčila čelo, pak se usmála a zamířila ke skříni, která stála naproti dveřím.

   Otevřela dveře skříně. Kdo je tu další na řadě, rozhlédla se policích plných lidských hlav – blonďatých, zrzavých, kudrnatých i plešatých. Viditelně všechny patřily mužům. Hlavy otevřely oči a vyjeveně je upíraly na psycholožku. Ta se na ně usmála. Tak třeba Karel, řekla a sáhla po tuctově vyhlížející kaštanové hlavě. Karel vytvořil slastný výraz na obličeji. Ostatní hlavy otevíraly pusy, ale nevydaly ani hlásek – jako ryby vytažené z vody. 

   Odnesla si Karla ke stolu, položila ho a důležitě vytáhla z psacího stolu kroužkový blok a ostře ořezanou tužku. Čím začneme dneska? Posledně jsme se bavili o tom, že není zdravé se v dospělém věku na kohokoli vázat… Karel nesouhlasně zakroutil očima. Psycholožka zlostně bouchla do stolu, až hlava nadskočila. Ale tak to jsme nikam nepokročili. Musíte se zbavit své závislosti na lidech. Další nesouhlasné škubnutí v Karlově tváři. Aha, tak vy nejste závislý na lidech… Prosím…, jenom na jednom… Óóó snad ne dokonce na mně. Karlova hlava začala mrkat, šklebit ústa a hýbat ušima.

   Psycholožka se spokojeně zabořila hlouběji do křesla. Znovu se ozvalo zaklepání – tentokrát stoprocentně na dveře. Moment, křikla psycholožka. Vstala, něžně pohladila hlavu po vlasech a vložila jí do úst bonbón. Hlava zamlaskala. Psycholožka ji vzala do rukou a odnesla do skříně k ostatním, skříň pečlivě zamkla. Cestou ke dveřím ještě sebrala z koberce bonbón, který vypadl hlavě z krku.

   Za dveřmi stál sotva dvacetiletý mladík. Psycholožka ho pozvala dál, usadila proti sobě a vzala do ruky notes a tužku. Tak copak vás trápí? Mladíkovi se třásly ruce, kostnatými prsty si přejel po vyhublé tváři. Paní doktorko nemůžu jíst ani spát. Pořád jen chodím po pokoji a hledám, ale nic nenacházím. Taky se mi stává, že nemůžu dýchat, řekl nešťastně. Ale, ale – tak vy jste zamilován!  Mladík ztrápeně pokýval hlavou. Všude ho vidím. Doktorka zvedla obočí (Aha – zvlášť obtížný případ). Nemohu na něj přestat myslet. Pomozte mi prosím! Udělejte cokoli, nechci se už trápit, dodal. Myslím, že vám pomohu, ale potřebuji znát podrobnosti, odpověděla mu žena.

   Mladík složil hlavu do dlaní a tlumeně vyprávěl. Psycholožka mu visela na rtech a čekala. Čekala až to řekne. Vlastně ani neposlouchala, co vypráví, věděla, že to nakonec řekne. Každý to řekl… … Prostě jsem kvůli němu úplně ZTRATIL HLAVU…


*** líbí se mi - tak trošku dahlovský

Kastel
18. 10. 2002
Dát tip
:o) pěkné - dost často se v takhle krátkých povídkách dá vytušit předem závěr a pak to není ono - tohle mě ale netrklo - T

StvN
17. 10. 2002
Dát tip
Z pointy je jasný, že celý dílo je takový, jaký je, jen kvůli tomu rčení - ztratil jsem hlavu. Podle mě to neni vhodně podaný, vhodně tak, aby to rčení vyznělo jako skutečná pointa, takhle je to násilný a nepřirozený. Je to účelný dílo a ta účelnost z toho bije do očí. Mimoto člověk neřekne, že ztratil hlavu, když se zamiloval, ne?

m11
17. 10. 2002
Dát tip
hmmm...kognitivne behavioralni terapie selhava............. tip..............myslim ze tohle je nejlepsi dilo dne..........

djPes
16. 10. 2002
Dát tip

Radost
16. 10. 2002
Dát tip
jo! *! jen bych z tý psycholožky udělal větší zrůdu :))

Endif
16. 10. 2002
Dát tip
Tak mě napadlo: co by asi udělal psycholog, kdyby otevřel dveře ven z ordinace a uviděl tam stát sebe? :)

Kami
16. 10. 2002
Dát tip
Sice nejsem psycholog, ale pokusila bych se to zrcadlo, který stěhováci nešetrně opřeli o moje dveře nerozbít (nebo rozbít?) :o)

Mě by zajímalo, jak je uchovávala svěží. Ty hlavy. Jestli je něčím mazala... nebo je vycpávala.... *

Kami
16. 10. 2002
Dát tip
Monty, otázkou je, jestli BYLY svěží! :o)

No když ještě měly vlasy... aspoň teda některý...:o) A pak taky, kdyby je nějak nekonzervovala, ukrutně by jí to v ordinaci zavánělo a asi už by k ní žádný další adept na ztrátu nepřišel...:o)

StvN
16. 10. 2002
Dát tip
Neni to podaný tak, aby se člověk nemusel zabývat nelogičností celé povídky.

Toxman
16. 10. 2002
Dát tip
Hmm tohle rozhodně není špatné... nekonvenční, nápadité, ale hlavně má to hlavu (patu jsem ve skříni bohužel neviděl, ale to neva :o)))**

StvN, když ty se pořád zabýváš nějakou logičností nebo naopak nelogičností... jestli ti jde JENOM o logiku, tak si čti Mendělejevovu soustavu prvků... tam to jde hezky podle čísel a nic nelogického v ní nenajdeš. :o) (Aspoň teda doufám.)

Kami
16. 10. 2002
Dát tip
StvN, tobě to nepřijde logické??? :o) A pročpak? Nemáš svého kostlivce? :o))) Monty, třeba jsou v tom ČÁRY (že to tam nezavání)... nebo možná MÁRY :o) (nebo obojí), ale nejni to FUK.

Algaranna
16. 10. 2002
Dát tip
Vyborny:-)*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru