Smíchovský nádraží

Usychající stopy,

jak slzy co jsem míval

mne po peronu provází.

Pár kroků mi k cíli zbývá

a pivo, ten pomocník z nesnází

se na mne s láskou dívá.

Pak hledíme si do očí

a věrnost si tak slibujem,

jen těžko se tak člověk loučí,

proč to musí konec mít.

Snad pronesu tě do vlaku,

vždyť chceme se v něm přeci vzít.