Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStezičky
19. 10. 2002
9
0
3550
Autor
alina
Kdesi jsou dveře
a cesta kterou tuším
Jen občas mívám
klíče ztrácet sklon
Na prahu domů přešlapuji
v šlépějích koček toulavých
Severkanova
06. 02. 2003
Já jsem houby kritik, ale tohle se mi líbí. Jakoby náznak tajemství, které čeká tam, za těmi dveřmi. Je to vzrušující. Ta Trnkova zahrada - ano, podobně kouzelné.
Navždy_Tvůj
01. 11. 2002
Alíš, krásný, já te´d hodně čtu Rynka, a ten je taky promícací ;o))))
A začátek je trochu jako Trnkova Zahrada - znáš? ;o)
m.
Drownedgod
24. 10. 2002
Dopředu si vyprošuji invektivy, že dávám TiP ze známosti.
Ano, mám Alinu ráda.
Mám, a proto bych jí nemazala med okolo tlamičky,
kdybych si to, co píšu, skutečně nemyslela…
Když tak tedy mi tedy nadávejte jen za špatnou kritiku!
Kompaktní, přesně postavená náladovka... Jsem tam! Jako velmi úžasný mi připadá ten pocit, kdy čteš a čekáš rým; okolo slova „sklon“ je to už na spadnutí, a pak najednou přichází zakončení zdánlivě bez vyvrcholení. Jen zdánlivě, protože o to je báseňka sdělnější a tím je pocit vykreslen naprosto reálně. Ani ty jinak otřepané „šlépějě koček toulavých“ zde nevadí. Toto klišé svým zvukem a obsahem, i tím, že už je tak „profláknuté“, zde nádherně dokresluje sladkobolně melancholický pocit, ale přitom je „drženo v mezích“ předchozím textem a též tím, jak se čtenáři vymkne z představ v čekání rýmu! Úžasná věcička, Alísku!
Kompaktní, přesně postavená náladovka... Jsem tam! Jako velmi úžasný mi připadá ten pocit, kdy čteš a čekáš rým; okolo slova „sklon“ je to už na spadnutí, a pak najednou přichází zakončení zdánlivě bez vyvrcholení. Jen zdánlivě, protože o to je báseňka sdělnější a tím je pocit vykreslen naprosto reálně. Ani ty jinak otřepané „šlépějě koček toulavých“ zde nevadí. Toto klišé svým zvukem a obsahem, i tím, že už je tak „profláknuté“, zde nádherně dokresluje sladkobolně melancholický pocit, ale přitom je „drženo v mezích“ předchozím textem a též tím, jak se čtenáři vymkne z představ v čekání rýmu! Úžasná věcička, Alísku!
░▒▓~_~▓▒░
«*»
... možná je horší když ti klíče někdo schválně sebere, než když je stratíš ...
ba ne, Hadíku, myslím, že tyhle klíče Ti nikdo vzít nemůže ..ty si můžeš ztrácet a nalézat jen sám... :)
BTW: tahle básnička je děsně radostná a optimistická, kdybyste to někdo nepoznali ;)
Duf: nojo, když ale tohle jsou cestičky, po kterých se našlapuje potichu ;)
Astalavista
19. 10. 2002
ten 4.vers, je to kvoli melodii? znie mi to divne, ale mna neber vazne.
tanga: no, já Ti nevím .... taky jsem v jednu chvíli měla pocit, že to bude lidem vadit, tak jsem to asi 3x předělala, ale pořád tam mé duši nejblíže sedí tohle... :)
Na mě to působí hodně váhavě. Až bych řek, vykašli se na cestičky, a až uvidíš v okně světlo, rozraž ty dveře. :)