Dušičky na Moravě

V propršených večerech

poslouchám kapky v pádu i po něm.

V té harmonii nalézám

něco co bylo.

Děvčátko s odřeným kolenem

tancuje na strnisku mé tváře,

ozvěna  krůčků

je chundelaté psisko,

v hlase strýce sedmilháře

sytícího večer historkami.

Slyším i zapomenuté věci.

Uvzdychanou flétnu pro dva prsty

obra Oriona,

dávno zbouraný domek,

kde za hrdým trámem pospává

smetankový cimbál.

Divné je to poslouchání.

Zvláštní je i listopad, když

večer cinká  o chodník

tisíci mokrými paličkami.