Sebevrahova modlitba

Sebevrahova modlitba

Ó Bože, který nejsi !

Věz, že jeden z lidí, které jsi stvořil,

a k němuž svět není zrovna nejvlídnější

(stejně jako k ostatním); tak ten člověk

  bojuje s nesnázemi, ale největší překážka

pro něj není okolí, ale on sám.

Ten človíček se nesnáší sám se sebou.

 I kdyby měl vše, po čem touží ostatní,

  stále by bojoval. Proti své nedokonalosti,

 své špatnosti. Cítí hnus svého těla i mysli.

Ty jsi nás stvořil k obrazu svému :

  to jsi taky takový hovado ?

On strašně moc chce, chce změnit.

Říkáš, že člověk má být skromný.

 Nemá tedy chtít ? Má být trpělivý.

   Neměl by se snad jen modlit ?  K Tobě,

                 který nejsi ?

    A on také vidí ostatní lidi,

jak sami sobě lžou a podvádí se,

   ti, kteří prohráli svůj zápas,

           ale přesto žijou.

   Nějak jsme se Ti nepovedli.

 A zabít nás nechceš, snad proto, abychom

si to vypili sami, až do dna. To je dobrá

a šikovná věc. Jsi spravedlivý.

Ale  proč nám dáváš třeba mámení lásky ?

Jen kvůli tomu, abychom mohli zplodit potomky,

protože musí mít stejné podmínky jako my ?

Jsi krutě spravedlivý,  ale hloupý.

Nebylo by lepší zapřáhnout nás všechny ,

každého zvlášť za ocelový pluh a dát nám

 zorat rozum ? Nechci Ti radit, Bože, protože

 jsi víc než já. Řekni mi ale, proč nám dáváš iluzi

 štěstí ? To od Tebe není fér. Hlavně děti pak mají

 zkreslenou představu o světě.

    Proboha Bože, rád bych se s Tebou sešel,

  seděl pokorně celé hodiny a rozmlouval,

   naslouchal a učil se, je tolik co říct..

    Je tu ale jedna svízel, takový malý problém

      -  a to že Ty , který jsi

       vše stvořil a rozhodl, tak že Ty,

         že  –  nejsi…