Okouzlení

Sedím v pokoji, pálím vonnou tyčinku a venku je tma.

Tma z které jsem právě přišla, z které jsem si odnesla

ten snový něžný pocit, který mi brání mluvit, ale pro který

stojí psát. Odešla jsem sotva před dvěma hodinami s

nutkáním, že musím ven. Pršelo a já si přesto řekla, že

 je krásně. Šla jsem bez cíle a prohlížela si stromy, listy,

nebe.. s požikem a s pocitem jedinečnosti. Možná jsem

chtěla "někam" jít, ale moje nálada mě držela venku.

Zežloutlé listí mi šustilo pod nohama a najednou jsem

nevěděla kam dál... Přede mnou ulice - holé šedivé domy

 z obou stran. Ale vlevo? Malá kulatá zahradní lucernička

matně svítila do soumraku. A vedle ní vchod do čajovny.

Vevnitř teplo a útulno. Mělo se tam sejít pár lidí na oslavu,

ale mohla jsem zůstat. Pro mě v tu chvíli cizí slečna se se

mnou začala bavit. Teprve pak mi došlo, že ji znám od Šárky.

Mluvila tlumeně a skoro něžně. Přišli další včetně oslavence

a Šárky. S ní jsem si chvíli povídala, dopila v klidu svůj čaj a

odešla z intimity čajovny do tmavomodré noci. Měkké světlo

dodalo i ošklivé ulici kouzlo a já se s úžasem dívala jak

vítr unáší hejno zlatohnědých listů. Vzduch voněl deštěm a

větrem a řady lamp daly městu soudržnost a směr. Můj směr

byl domů. A já si uvědomila, že tenhle sen jsem vlastně neměla

prožít. Že jsem šla původně zahnat nudu, protože ON nezavolal....

Teď tu sedím a je mi fajn.

P.S.: Šárka je moje spolužačka, ale to není podstatný....