POŠTOVNÍ HISTORKY

Určitě v každém povolání vznikají humorné historky.Výjimkou není ani pošta.

Poté co bylo Richardu vynadáno     

vedoucím, že jeho poštovní dodávka vypadá, jako by projela veškerým blátem co existuje rozjel se do myčky.Vcelku běžná věc, však proběhla poněkud jinak, než měla.Pozvolna zajížděl mezi dva velké roztočené kartáče, aby vzápětí pocítil ze dvou stran prudký příval vody a pěny.Okénka nebyla zcela zatažena a než se mu je podařilo zavřít, tak bylo vše v kabině i sním nasáknuté vodou.Na poštu se vrátil, jako nefalšovaný pošťácký vodník.On i jeho kolega pak po celou dobu jezdili v dodávce na sedačkách na které si dali pošťácké pytle.

  Jindy Karel chtěl vyzkoušet opravenou dodávku a tak se rozhodl sní projet po okolí pošty.Ze začátku to vypadalo, že vše bude v pohodě.Pak však kde si cosi zapraskalo a bylo po jízdě.K překvapení všech na poště se Karel vrátil pěšky z řadící pákou v jedné a z výfukem v druhé ruce s tím, že se dodávka poněkud rozpadla.

  Petr zaparkoval poštovní dodávku před školou a namířil si to z balíčkem do ní.Rutině doručil balík a po vyjití ven užasl, neboť zahlédl vzdalující se dodávku.Ta měla namířeno z kopce do parku.Rozeběhl se, jak nejrychleji mohl.Bezmocně, však přihlížel tomu, jak dodávka nabrala na rychlosti a začala si razit cestu křoví nekřoví.

Zastavila se až o auto v  němž seděli překvapení  policisté.

 Jarda a Josef  jeli po ulici na svůj rajon a dodávka byla přeplněna balíky.

„Zatraceně to je den.To zase bude přesčas!“zavrčel Josef.

„Nejradši bych ty balíky vyhodil…“řekl Jarda.

„Hele proč to auto za námi troubí?“zeptal se Josef.

„To nevím..proboha vysypali se nám balíky!“vykřikl Jarda a začal brzdit. Josef se ohlédl do zadu a uzřel na ulici desítky balíků mezi nimiž se pokoušela  tu více či méně úspěšně kličkovat auta. Oni pak počali mezi nimi běhat a sbírat je.Netřeba zdůrazňovat, že některé balíky změnily poněkud tvar.

  Když Lukáš se vrátil k dodávce polilo jej horko, neboť náhle nemohl od dodávky nalézt klíčky.Nalezl je ale zasunuté ve startéru v kabině, která byla zaklapnutá. Chvíli bezradně chodil kolem dodávky, ale pak uviděl na zemi kus drátu.Jelikož jedno okénko bylo trochu stažené rozhodl se jím drát vsunout a jeho koncem otevřít dveře.Protože neměl, ještě vyfasovanou uniformu, tak  postarší muž hledící z okna z jednoho z okolních domů si myslel své.

 Lukáš zaslechl brzdící auto a spatřil blikající auto z něhož vyskočili dva policisté a byl vzápětí povalen na zem.Nějaký čas trvalo vysvětlování, načež zvědavě koukající muž z okna užasl.Neboť policisté začali se rovněž drátem dobývat do dávky a to úspěšně.

 Ota zastavil dodávku a Pavlovi pravil:„ Hele Pavle skončili jsme brzo.Já si támhle odskočím a za půl hoďky jsem zpátky.“

„Zase nějaký tvůj objev?Je zase blond?“optal se s klidem Pavel, který tušil o co jde.

„Podrobnosti později.“řekl z úsměvem a vběhl do domu.

Uplynula půl hodina a Ota vyšel poněkud prkenně ze vchodu z pobledlou tváři.

„No nazdar.To byla jízda.“pravil rozesmátě Pavel.

„Nech toho.Se mi natrhnul.“řekl Ota.

„Cože!“

„No kape červená.Jedeme na chirurgii.Ale nikomu na poště ani muk.“

Tzv.černá jízda do nemocnice by byla zůstala utajena, kdyby ošetřující lékař nebyl manžel jedné z pošty a na ní se pak tento nepracovní úrazík v pracovní době stal veřejným tajemstvím.