Borec

Den před státnicemi jsme se všichni z kruhu sešli na pokoji na kolejích a čekali na příjezd našeho předsedy zkušební komise. S profesorem Horákem jsem se dobře znal, byl to syn babiččiné kamarádky. Dělal jsem u něho, ležíc na extenzích ve špitále, poslední zkoušku za čtvrtý ročník. Říkal mi Pepku a byl to borec. Tenkrát vzal index, napsal "výborně" a popřál mi, ať jednou zase slezu na zem. S mým otcem pak skončil v hospodě a následně v naší ložnici, také s otcem, když máti jim předtím oběma přidržovala hlavu nad mísou na WC. Že je borec, potvrdil i tentokrát. Poté, co jsme společně vypili báň od lustru plnou piva, nechal si na papírek k našim jménům napsat témata, která umíme nejlépe. Papírek si složil do náprsní kapsy svého saka tak pečlivě, že ho nazítří našel.

---