Ze srdce do klávesnice

Ze srdce do klávesnice...

aneb

Pořád nebo zas?!

Přemýšlím jaký jste živočisný druh, dámy a pánové

Vžil se pro Vás termín komunista,

však není to tak docela, bude to trochu jinak, dozajista

Rozum mi říká, že jste tu museli být mnohem dřív,

ještě před Únorem

ještě před Stalinem

možná ta hvězda patří špičkou dolů

možná že trošičku čpí sírou...

Nevím, jestli jste to byli Vy, kdo troubil na polnice na obou stranách bojiště po celé lidské věky

a kdo seděl za kniplem bombardéru

v Hirošimě a v Nagasaki,

kdo šikoval zástupy v Mauthausenu a na souostroví Gullag

vím jistě, že jste určovali, kdo je proletář, kdo kulak

Vím, že Vám vadil můj děda,

tak jste ho okradli a zotročili, až běda

a moje babička, snad proto že byla dáma, ano ta...

musela jít krmit družstevní prasata

Můj otec ten vám vadil od malička,

zakázali jste mu studovat, bránili jste mu v práci

a přitom nebyl žádný disident, byl jenom slušný syn slušných rodičů a už to asi bylo příliš mnoho, příliš nad šeď a nad limit,

ačkoliv o vašich lžích a svinstvech nevěděl víc než kdokoliv z obyčejných lidí,

měli jste asi strach že pod pokličku vám příliš vidí,

anebo že by moh´

A pak přišla demokracie

sametový listopad, ó je

a já bych málem věřil,

že když na vás jenom ukážeme,

zalezete studem pod zem,

ale vy ne.....

Můj otec se stal starostou naší obce,

lidé jej zvolili většinou hlasů

a dnes jsem se dozvěděl,

že už vám zase vadí,

že už vám zase plány kazí,

anebo že by možná moh...

a tak jste zase vyrukovali, vesele a v družném šiku

řkouc s úsměvem a jiskrou v oku:

"Odstup kamaráde, dej v zastupitelstvu přednost jinému, nebo tvou ženu vyhodíme z práce..." anebo

"Hlasuj proti starostovi v radě, nedovol aby byl zvolen a my ti zaplatíme spoustu peněz, všechno to, co ti dlužíme, o co jsme okradli tvé rodiče, to všechno ti nyní vrátíme, statisíce ti dáme ... "

a jaksi zapomínáte, že jsou to ty, co jste před lety ukradli...

a chcete za to jenom tak málo,

chcete jen, aby se lidi zase báli,

aby se zase posrali a hřbety ohli....

Možná se vám to podaří, umíte v tom chodit, já vím...

máte letité zkušenosti,

však slibuji vám, všeho do času

nikdo a nic není věčné

a publikum v hledišti

za dějové zvraty bývá autoru vděčné....

Potkáme se! To vám slibuji!

Mně se ta básnička moc nerýmuje, co?

Vám taky nebude!!!