koberec

Má mysl ztrácí obrysů

- ty mlhavá kráso.

Můj život plný výmyslů,

jak na ostrově Nasso.

Na koberci z duší tkaných

- ta má je pouze lem.

Na okraji s třásněmi,

kéž dostal bych se ven.

Kéž mohl by jsem vstát,

             - hledět zpříma do noci.

 Nebát se,když usínám,

                  však již mi není pomoci.