Jednou

 Vzpomínky mizí, jak desítky snů

Paměť je cizí, šedne bolest prožitých dnů

Nerozeznávám přání a nutnost

Nechápu jak mohu žít, tu boží zrůdnost

Je tu klid a slunečný mír

Však nemám v duši smír

Žiji a proklínám doktorský um

Kdy bude konec těmto dnům?

Teď, když války je už konec

Když dělům, puškám zazněl zvonec

Vojáci se vrací domů zpět

Já musím vykřičet na nemocničním lůžku těch pár vět

Probouzím se, noc za nocí

Nevidím, slepý pár mých očí

Nevidím amputované ruce, nohy

Prosím jen o smrt své bohy

Nic ze mne nezbylo

Proč mne to nezabilo??

Zatrať můj tep bože

Vrať mi zpět moje údy, paže

Vzbuďte mne!

Prosím!!

Jsem jak zpět v lůně

Cítím se zdráv, a duše přesto stůně

Nemůžu říci všem

Že mé trápení ukončí smrt jen

Nevidím a musím se koukat jak umírám

Hadičkou krmený

Tělo zabili, duchem podvyživený

Připojen k přístrojům, hřích páchající

Živý umírající

Vzbuď mne!!!

Bože prosím!!!

Svět je pryč a já umírám

Bože prosím!!!

Uvnitř jsem otevřen temnotám

Vše co vidím, když umírám

Neprostá hrůza

Bezmocnost

Nemohu umřít, nemohu žít

Chycený v sobě, uvězněn v těle

Jeden krok vedle…..

Oslepen

Ohlušen

Umlčen

Odstřelen

Beznohý

Bezruký

Bez duše

Neživý

Nemrtvý

V pekle a přitom sám

Jen krok vedle

Nebyla tam hlína

Jen nášlapná mina