10.11.2002

viz: Wiky a dík za připomenutí té statě v tvém příspěvku, znám ji z netu a moc mi to utkvělo s tím motýlem ... a vyvolává to další asociace .... zřejmě lecos s lecčíms souvisí aniž to o sobě ví ***

Moc pěkné, jen tak dál...

díky za zprostředkovanou krásu :-)

Nazdar Tiky, já jsem zase cítil jak omylem do té kaluže šlápnu, protože jsem ji neviděl. :o) W.*

vždyť právě o tom mluvím :))

Jenom k té haikovitosti :) Přetiskuju tu text, kterým se už dva a půl roku řídím, když píšu haiku. Ne vždycky mi to vyjde, ale kdybych si aspoň jednou za rok mohla říct, že je to ono, budu ráda :)) A díky za kritiky, všechny, je to důvod psát dál :) Z úvodu knihy "Pár much a já", nakl. DharmaGaia, Praha 1996, autor Antonín Liman. Náležitosti klasického japonského haiku: go-šiči-go - klasický japonský rytmus 5-7-5, kigo - sezonní slovo (májový deštík či sakury - jaro, chryzantémy - podzim, odraná větev - zima), kiredži - doslovně: slovo-řez, wabi - patina, omšelost, kouzlo zabydlenosti a ohmatanosti, jakési oduševnění věcí nánosem času, sabi - vyjadřuje melancholii filosofického odstupu, samotu nikoliv ve smyslu zoufalého mladického pocitu opuštěnosti, ale naopak sladkou samotu, ve které člověk může naslouchat hlasu vlastního nitra, hosomi - štíhlost, básnička musí mít švih a být štíhlá, karumi - lehkost podání, šibumi - hořkost, střídmost, znamená: sladkost je jen náznakem a je vždy nerozlučně spojena s trpkostí ("Mé srdce je znavené a hory a moře tak krásné " - Šibumi). Duchovní zdroje jsou v pevně zakotveném šintoistickém bytí ve světě, v hlubokém souzvuku přírodního člověka s bližními tvory. Dále v zenovém buddhismu - zen se zcela vymkl složitým logickým doktrinám indického buddhismu a položil důraz na bezprostřední prožitek skutečnosti, na meditaci a na mystickou zkušenost jako zdroj poznání. Epistemologie zenu byla ovlivněna učením buddhistické školy Kegon, která klade důraz na jednotu člověka a vesmíru, na posvátnost skutečnosti, a má zato, že pravda nedlí ani v subjektu, ani v objektu, ale někde mezi nimi. Pravda se tedy může realizovat jen jako výsledek vzájemné souhry či střetu lidského subjektu a světa. Pozdější básníci haiku, především Josa Buson (1716-1784), principy klasického haiku uvolnili a přizpůsobili si haiku svému tvůrčího naturelu. Deisecu Suzuki: "Vy západní lidé, když chcete poznat tajemství motýla, rozřežete ho na malé kousky, dáte je pod mikroskop, popíšete je a myslíte si, že jste pochopili podstatu motýla. Ale motýl, to je to křehké nic, které se třepotá támhle ve vzduchu."

:))) dík za tu stať o haiku a vztahu zenu k poesii a vice versa... takovéhle počtení tu není každý den.

jo a abych nezapomněla, ty kaluže to fakt jsou :)

:)

kaluže, to je jasné, jaké jiné zrcadlo se válí u cestiček :o)

pěkné haiku...a díky i za tip na knihu :-) **

Líbí, obdivuji. tipuji.

to větší počtení o haiku mám rozepsaný už dva měsíce... Tento text je Límanova interpretace haiku a ještě navíc dost stručná a pokud bych měl haiku na Písmáku posuzovat podle Basóových estetických kategorií, tak neprojde snad ani jedna :))

Radost: žádné kategorie ale vlastně nejsou.. i haiku bylo a jistojistě bude dál formovanou a tvarovanou kategorií. Vzpomínám si na jisté zenové bouřliváky, kteří si s haiku dělali co chtěli. Tak jaképak kategorie. Já vím .. obojí je k něčemu dobré... ale držet se striktně pravidel a zásad.. to by bylo jako kdybys přesvědčoval zbrojní průmysl, že nesmí vyrábět zbraně hromadného ničení neboť válka se dříve vždy vedla podle pravidla "muž proti muži". Takže to vlastně ve svém klubíku děláš dobře :)

tahle už je trochu slabší nenacházím v tom tu správnou "okamžitost" ani "obraz"

kaluže :))) *** .. nevím co a jak a proč, ale tahle asociace byla okamžitá a za ten obraz dík a típ :)